E-Shop | | | Zvířata | | | Burza | | | Fórum | | | Aukce |
Jiné názvy: staroholandský kapucín, S: kapucín, N: Kapuzinertaube, A: Old Dutch Capucine, holandsky: Oud Hollands Kapucijn (Kappertje), španělsky: Monjito, katalánsky: Pappataxi.
Velmi staré plemeno holubů, vývojový typ (předchůdce) parukáře. Rozšířeno je hlavně v Holandsku, kde v současnosti nabylo velmi vyhraněné a prošlechtěné podoby, také v USA, Německu a jinde; u nás jen zcela ojediněle. Podobné plemeno, nazývané primitvní parukář, je chováno také ve Španělsku, avšak to si zachovává zastaralé znaky (delší postava, nepřilehlé peří) a z chovů se spíše vytrácí. Jsou to malí holubi, jen málo přes 300 g, připomínající parkáře, avšak bez uzavřeného klobouku - jde jen o vysokou lasturovitou chocholku, která je prodloužená až na přední stranu krku. Nohy mají neopeřené (primitivní parukář může být i rousný), oči perlové, kresbu mniší s bílou celou břišní stranou (od rozhraní na hrudi); primitivní parukář má nejčastěji kresbu stříkanou a oči oranžové nebo vikvové. Určeni jsou pro okrasný chov, především voliérový.
Velikost kroužku: 7+8
Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. postava, opeření, pernaté ozdoby 2. oči, barva a kresba 3. hlava, zobák, obočnice, nohy
Hlava: dobře zaoblená s mírně klenutým čelem, nepříliš úzká.
Oči: perlové, prokrvené (u primitivního parukáře oranžové, u bílých vikvové).
Obočnice: úzké, narůžovělé až červené
Zobák: střední, světlý.
Ozobí: malé, jemné.
Krk: středně dlouhý, silný; hrdlo dobře vykrojené.
Postava (trup): krátká; hruď široká, mírně vyklenutá a pozdvižená; hřbet široký v ramínkách, k ocasu se zužující.
Křídla: kratší, přilehlá, nesená na ocase
Ocas: kratší, úzce složený, držený vodorovně.
Nohy: střední, malé, hladké (u primitivního parukáře i opeřené).
Opeření: bohaté, husté, krátké, široké, přilehlé (u primitivního parukáře delší, uvolněnější, kypré)
Barva: čistá, sytá, pravidelně rozložená, co možná lesklá.
Držení těla: téměř vodorovné, krk kolmo vztyčený
Pernaté ozdoby: na hlavě a krku neúplná paruka, nekryjící hlavu a oči; v týle má podobu vysoké lasturovité chocholky, přecházející bez zářezu (pěšinky) do opeření šíje a prodloužené po stranách krku ve velké oválné růžice; přední strana krku (vole) již hladká, odkrytá (primitivní parukář může mít vzacně i rousy).
Kresba: mniší, tj. bílá je hlava (až 0,5 cm pod oči), krajní letky (7-12) a ocas, dále kostřec, břicho a opeření nohou; ostatní opeření je barevné, a to i vnitřní strana chocholky; v kresbě tygrů musí být zachována mniší kresba.
Rázy: černí, šedohnědí, červení, žlutí; modří a stříbřití pruhoví, tygři ve všech těchto barvách.
Výlukové vady: nesprávná barva očí, různookost, nevyvinuté pernaté ozdoby .
Hrubé vady: tržené oči, tmavý zobák, méně než 7 bílých letek, svěšená křídla.
Vady dle rozsahu: dlouhá útlá postava, vysoké nohy, vady opeření, nedostatečně nebo nepravidelně vyvinuté pernaté ozdoby, vady barvy a kresby.
Malé vady: vady obočnic, vady lesku