E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Kapucín

Jiné názvy: staroholandský kapucín, S: kapucín, N: Kapuzinertaube, A: Old Dutch Capucine, holandsky: Oud Hollands Kapucijn (Kappertje), španělsky: Monjito, katalánsky: Pappataxi.

Velmi staré plemeno holubů, vývojový typ (předchůdce) parukáře. Rozšířeno je hlavně v Holandsku, kde v současnosti nabylo velmi vyhraněné a prošlechtěné podoby, také v USA, Německu a jinde; u nás jen zcela ojediněle. Podobné plemeno, nazývané primitvní parukář, je chováno také ve Španělsku, avšak to si zachovává zastaralé znaky (delší postava, nepřilehlé peří) a z chovů se spíše vytrácí. Jsou to malí holubi, jen málo přes 300 g, připomínající parkáře, avšak bez uzavřeného klobouku - jde jen o vysokou lasturovitou chocholku, která je prodloužená až na přední stranu krku. Nohy mají neopeřené (primitivní parukář může být i rousný), oči perlové, kresbu mniší s bílou celou břišní stranou (od rozhraní na hrudi); primitivní parukář má nejčastěji kresbu stříkanou a oči oranžové nebo vikvové. Určeni jsou pro okrasný chov, především voliérový.

Velikost kroužku: 7+8

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. postava, opeření, pernaté ozdoby 2. oči, barva a kresba 3. hlava, zobák, obočnice, nohy

Hlava: dobře zaoblená s mírně klenutým čelem, nepříliš úzká.

Oči: perlové, prokrvené (u primitivního parukáře oranžové, u bílých vikvové).

Obočnice: úzké, narůžovělé až červené

Zobák: střední, světlý.

Ozobí: malé, jemné.

Krk: středně dlouhý, silný; hrdlo dobře vykrojené.

Postava (trup): krátká; hruď široká, mírně vyklenutá a pozdvižená; hřbet široký v ramínkách, k ocasu se zužující.

Křídla: kratší, přilehlá, nesená na ocase

Ocas: kratší, úzce složený, držený vodorovně.

Nohy: střední, malé, hladké (u primitivního parukáře i opeřené).

Opeření: bohaté, husté, krátké, široké, přilehlé (u primitivního parukáře delší, uvolněnější, kypré)

Barva: čistá, sytá, pravidelně rozložená, co možná lesklá.

Držení těla: téměř vodorovné, krk kolmo vztyčený

Pernaté ozdoby: na hlavě a krku neúplná paruka, nekryjící hlavu a oči; v týle má podobu vysoké lasturovité chocholky, přecházející bez zářezu (pěšinky) do opeření šíje a prodloužené po stranách krku ve velké oválné růžice; přední strana krku (vole) již hladká, odkrytá (primitivní parukář může mít vzacně i rousy).

Kresba: mniší, tj. bílá je hlava (až 0,5 cm pod oči), krajní letky (7-12) a ocas, dále kostřec, břicho a opeření nohou; ostatní opeření je barevné, a to i vnitřní strana chocholky; v kresbě tygrů musí být zachována mniší kresba.

Rázy: černí, šedohnědí, červení, žlutí; modří a stříbřití pruhoví, tygři ve všech těchto barvách.

Výlukové vady: nesprávná barva očí, různookost, nevyvinuté pernaté ozdoby .

Hrubé vady: tržené oči, tmavý zobák, méně než 7 bílých letek, svěšená křídla.

Vady dle rozsahu: dlouhá útlá postava, vysoké nohy, vady opeření, nedostatečně nebo nepravidelně vyvinuté pernaté ozdoby, vady barvy a kresby.

Malé vady: vady obočnic, vady lesku

Galerie

TOPlist