E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Vodňanský holubář.

VODŇANSKÝ HOLUBÁŘ


Bývalé královské město Vodňany ležící v polovině cesty mezi Českými Budějovicemi a Strakonicemi získalo své jméno ze základu slova voda. Není se čemu divit – město a jeho okolí je zaplněno starými vodními díly jihočeských rybníkářů lemovanými prastarými duby.
Vodňany a jejich okolí bývaly kdysi i holubářsky zajímavé, jezdil jsem tam na pěkné výstavy a za chovateli již v šedesátých létech. Bývali zde vyhlášení holubáři - zejména prácheňských káníků, českých čejek a vídeňských slepičáků. Zmizeli staří holubáři a zmizely i výstavy.
Je velkou škodou, že v některých menších jihočeských městech, kde bývaly silné holubářské tradice a výborné chovy, holubářství postupně mizí.
Vývoj nelze bohužel zastavit. Přesto přináší sebou i zajímavé skutečnosti : staří místní chovatelé mizí a na jejich místo přicházení občas noví, a to dokonce zdaleka.
Na okraji Vodňan v blízkosti světoznámé rybářské školy se zabydlel v pěkném rodinném domku s velkou zahradou holubář tělem i duší – Svetozár Polerecký, jehož kořeny jsou jihočeskému holubářství velmi vzdálené : narodil se v roce 1942 na Slovensku v Martině, kde
získával „ holubí čmelíky „ již od svých 4 let. Po vojně se usadil v Aši, kde rovněž holubařil a funkcionařil. Od roku 2000 se stal Jihočechem. Již krátký rozhovor s ním prozradí, že je to rozený holubář tělem i duší, s optimistickým pohledem na svět a plný svérázného slovensko- – českého humoru, jehož největší vášní vždy byli rejdiči. Choval i české staváky a slovenské voláče. Jeho otec býval také holubář –měl německé výstavní a holuby racky.
Jak mi Svaťa sdělil, za svůj život vystřídal snad všechna plemena rejdičů. Byl jedním ze zakladatelů slovenského klubu chovatelů rejdičů v roce 1976 a spolupodílel se i na vzniku českého klubu chovatelů racků a rejdičů v Libčicích nad Vltavou.
V roce 2002 byl v době povodní mimo domov a po svém návratu zjistil, že ze zahrady má velké jezero, v domě přes metr vody a jeho holubníky plavaly po zahradě. Přišel o celý chov a musel začít znovu.
Za rejdiči najezdí hodně kilometrů jak v Čechách, tak i na Slovensku a v Maďarsku. Pochvalně se o něm vyjadřuje i slovenský časopis Chovatel´, kde připomíná tajemník klubu Jozef Hrabal některé skutečnosti ze Svaťovy holubářské činnosti. Svaťa je pravidelným účastníkem členských schůzí slovenského klubu, na které vyráží týden dopředu. Je to proto, aby cestou navštívil řadu známých chovatelů vysokoletců po celém Slovensku. Tyto cesty pokládá za svou skutečnou dovolenou.
V současnosti má na holubníku převážně budapešťské vysokoletce modré věncové, kteří jsou jeho hlavním chovatelským programem. Občas si pro radost přibírá i některá další plemena ze skupiny rejdičů, např. košické a birminghamské . Ke konci každé sezóny má ve stavu okolo 100 holubů. Jeho holubníky prozrazují pečlivost a účelnost, pořádek a čistotu.
Také jeho holubi vykazují dobrou kondici a zdraví. Jak mi sdělil, poskytuje jim jen to nejlepší, včetně preventivních opatření a vakcinace.
V současnosti je členem Okresní organizace ČSCH ve Strakonicích, předsedou revizní komise OO ČSCH a členem jihočeského Krajského koordinačního aktivu ČSCH. V letošním roce se bude pracovně podílet na krajské výstavě, která bude v chovatelském areálu ve Strakonicích.
Diskutovali jsme spolu i o všeobecné situaci v rámci ČSCH. Př. Polerecký je toho názoru, že vývoj dosáhl takového stadia, že se jeví jako nutnost generační výměna vrcholných svazových funkcionářů. Změna podle něho musí ale přijít zdola.
Z jeho chovatelských úspěchů se stále raduje, je pyšný na rekord jeho rejdičů, který činí 10 hodin letu, z toho v neviditelné výšce 3 hodiny. Posteskl si i na kvalitu našich holubářských posuzovatelů z hlediska odborných znalostí. Jsou příliš jednostranní a zaměření jen na některá nejrozšířenější plemena. Lepší znalosti mají podle něho u vzácnějších plemen slovenští, polští a maďarští posuzovatelé. Vyjádřil i názor, že celková úroveň českého holubářství začíná být trochu pozadu za polským, slovenským a maďarským holubářstvím. V těchto zemích byla a stále je skladba tamních chovaných plemen pestřejší než v Čechách a rozsahem a kvalitou holubářských výstav nás začínají předhánět.
Prohlédl jsem si i jeho velkou sbírku cen a trofejí z výstav, ale pochopil jsem, že to není jeho prvořadým chovatelským cílem. Má samozřejmě také radost z každoročních ocenění a čestných cen získaných na speciálních a i mezinárodních výstavách a závodech a z uznaného speciálního chovu budapešťských vysokoletců; hlavní radost mu zřejmě dělá společenství chovatelů a vzájemná spolupráce těch, kteří propadli stejně jako on letovému sportovnímu holubářství bez ohledu na zemské hranice.
Přestože se zdá, že v posledních několika letech výrazně roste i v Čechách obliba plemen rejdičů, musím ale konstatovat, že Svetozár byl v tomto specifickém holubářském oboru u nás ve velkém předstihu.

M. Petrovský

Galerie

Vloženo: 24. srpna 2008 Miroslav Petrovský Zobrazeno: 2295x
TOPlist