E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Metodika chovu holubů ( V.díl ).

Vybavení holubníku

Nezbytnou součástí každého interiéru, tedy i interiéru holubníku, je jeho vybavení, které by mělo vycházet z potřeb jeho obyvatel. V této kapitole se dozvíme, jak vybavit holubník, respektive se zaměřím na to, jak by mohly vypadat budníky. I když tady, možná ještě více než v článku o holubnících – stavbách, platí, že univerzální rada prostě není. V tomto případě je určitě lepší upřednostnit pohodu holubů nad pohodlí chovatele, ale ideální je mix obojího tak, aby se v holubníku cítili dobře oba.

Základním vybavením holubníku jsou budníky – nazývány také „hnízda, krbce“ atd. Jsou to zkrátka takové „pokojíčky“, určené jednotlivým párům k odchovu holoubat. Vzhledem k tomu, že v budnících tráví holubi poměrně dost času, měla by jejich velikost odpovídat velikosti plemene, které se rozhodneme chovat. Budníky se dají využít i k páření holubů, tomu však musí odpovídat jejich velikost, vezmeme-li v potaz, že holubi zde můžou strávit 4 – 5 dní i více. Výhodou je, že si oba partneři zvykají na nový budník, což usnadňuje i následné usazování jednotlivých párů.

Víc než vhodné je budník rozdělit na dvě části, aby pár mohl zároveň sedět na vejcích a ještě pečovat o mladé, které se vylíhly z předchozích vajíček. To se dá ošetřit i tak, že páru přidělíme dva sousední budníky. Holubi mají rádi při sezení na vajíčkách a později na mladých mírné přítmí. Uvádí se to, ale v mém případě tomu tak v budnících není a nemám pocit, že by holubi nějak strádali nebo byli na hnízdech neklidní. Toto bude spíše souviset se specifiky některých plemen a přítmí bude určitě vyhovovat temperamentnějším a plašším holubům. Toto přítmí můžeme vytvořit zastíněním jedné části budníku, např. hrubším papírem. Rozdílné názory jsou na to, zda a jaké by měly být přední části budníků – tzv. čela. Variant je mnoho a i zde hrají určitou roli specifika některých plemen. Na svém holubníku jsem vyzkoušel různé varianty a v současné době mám přední část holubníku zcela otevřenou. No, ne tak zcela, budník je vymezen zhruba 8 cm vysokým okrajem, který brání malým holoubatům, která se rozhodnou po budníku cestovat, aby najednou ztratila „půdu pod nohama“. I toto „cestování“ holoubat ale může být pro nás signálem, že něco není v pořádku – krmení rodičů, napadení hnízda jiným holubem nebo i invaze vnějších parazitů (o tom později). Měl jsem i „čela“ s vletovým otvorem, ale mě osobně se více zamlouvá tato „holá“ varianta.
Pokusím se popsat výhody a nevýhody těchto dvou „typů“ – to vše samozřejmě z mého pohledu. Varianta s čelem, v tomto případě je opět několik možností, jak může toto „čelo“ budníku vypadat (vyrobeno může být z různých forem dřeva, z drátěných profilů apod.), ale jedno mají společné všechny, a to je otvor, kterým se holubi do svého budníku dostanou. Velikost je důležitá jen z pohledu velikosti holuba, zkrátka aby se tam dostal, jinak na ni nějaké zvláštní nároky snad nejsou. Výhodou může být zmiňované přítmí a tím i klid v hnízdě. Dále cizí holub se má šanci dostat do budníku pouze vletovým otvorem, což si „domácí holub“ může snáze pohlídat. Zde je například velkou výhodou ještě prostor před čelem – rámkem, který můžeme nazvat poličkou, chodbičkou, galerií nebo možná ještě jinak. „Domácí“ holub si tak má možnost ohlídat už samotnou „poličku“ a tím se šance na šarvátky uvnitř kotce, které by mohly způsobit rozbití vajec nebo zranění či dokonce usmrcení mláďat, výrazně snižují. Nevýhodou tohoto typu je naopak to, že pokud se cizí holub do budníku přece jen dostane, musí být vyhozen právě tím docela malým vletovým otvorem, takže to má ochránce hnízda často velmi složité a v tomto případě je pravděpodobnost poškození vajíček nebo mladých velmi vysoká. Typ budníku s otevřeným čelem má přesně opačné výhody i nevýhody. Pokud je vybaven poličkou, i zde má „hlídač“ poměrně slušné šance zasáhnout proti vetřelci včas. Nicméně ten může využít celý prostor budníku. Pokud se tak ale stane, může být tento nezvaný host z budníku vykázán opět s využitím celého tohoto prostoru, čímž může (ale nemusí) být čas šarvátky výrazně zkrácen.

Když já jsem tyto čelní rámky rušil, jiný můj známý je zaváděl a oba si nové holubníky velmi pochvalujeme. Takže babo raď. Dobré vyzkoušet to, co by se mi mohlo líbit, a udělat změnu, pokud by to holubům nevyhovovalo.

pokračování příště......

(Poznámka : tento článek byl publikován v Chovatelském magazínu.)

Vloženo: 6. července 2008 Kamil Vajda Zobrazeno: 2849x
TOPlist