E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Metodika chovu holubů ( II.díl ).

Stavíme holubník

Když se rozhodneme pro chov holubů, první, co je třeba udělat, je přemýšlet o holubníku. Toto je možná důležitější než samotný výběr plemene, protože i holubník rozhoduje o tom, jak se nám bude v chovu dařit. Každé plemeno, respektive skupina plemen, má jiné nároky především na velikost prostor, ve kterých je budeme chovat. Důležité také je, jaké místo můžeme na zahradě pro holubník vyčlenit, ale nesmíme zapomínat ani na technické a materiální vybavení, kterým pro tuto stavbu disponujeme, a v neposlední řadě i na finanční prostředky, které můžeme nebo chceme do holubníku vložit.

Musíme se také rozhodnout, zda u holubníku bude voliéra, nebo zda budou mít holubi volný prolet. Jiný holubník potřebují holubi, po kterých budeme požadovat výkon – vysokoletci, poštovní, jiný zase ti, jejichž úkolem bude produkce masných holoubat atd. Toto vše bychom měli zohlednit při stavbě holubníku, protože to, jestli se v něm budou naši chráněnci cítit dobře, je opravdu rozhodující pro dosáhnutí dobrých výsledků, ať už tím dobrým výsledkem je míněno cokoliv.

Holubníky můžeme rozdělit do několika skupin. Velmi atraktivní a zajímavé jsou holubníky na kůlu, které dokážou být ozdobou každé zahrady, ale mají hned několik nevýhod. Především je to možnost útoku škodné, protože uzavírání jednotlivých budníků je jen stěží proveditelné. Další nevýhodou je velmi stížená obslužnost těchto prostor – především čistění a také manipulace s holuby je v tomto holubníku téměř nemožná. Přesto má tento holubník své kouzlo a myslím, že každý holubář by jej chtěl na svém dvoře mít.

Dalším typem jsou tzv. komorové holubníky, někdy také nazývané zahradní. Jsou to v podstatě samostatné budovy, ať už zděné nebo dřevěné, na které je například napojena již zmíněná voliéra. Dále jsou známé holubníky podstřešní, půdní, ale i zde se vlastně jedná o komorový holubník.

Já osobně mám již několik let zděné komorové holubníky. Nedávno jsem stavěl nový, ale abych zachoval jednotný vzhled, vycházel jsem z toho původního. Pokud bych ale začínal úplně znovu, volil bych podle mého nejlepší formu, a to v podstatě jen voliéru, která je chráněna stěnou od severu, boční stěny jen do 1/3 tak, aby zabraňovaly průvanu a holubi byli chráněni před různými rozmary počasí. V tomto prostoru by byly umístěny budníky. Tuto část bych ještě opatřil přední stěnou do výšky cca 1 m, abych zabránil zavátí sněhu. Voliéra by byla zastřešena tak do 1/2 až 2/3. A vše ze dřeva. To je má představa ideálního holubníku. Jednak je velmi vzdušný, velmi dobře přístupný a je do něj dobře vidět, což je pro potřeby chovu ve středisku volného času ideální a možná i jeden z rozhodujících faktorů. Navíc není ani nikterak řemeslně, či finančně náročný a pro holuby naprosto vyhovující.

Teď jen pár informací o tom, jak by měl takový správný holubník vypadat, jaké by měl mít vlastnosti.

První, a dle mého jednou ze stěžejních věcí, je velikost holubníku a podle toho zvolené plemeno a počet holubů. Holubník musí být suchý, je dobré, když je světlý, a důležitá je také správná cirkulace vzduchu. Velmi důležitá je izolace holubníku, což souvisí jak s možnou vlhkostí, tak i s teplotou uvnitř samotného holubníku. Vlhkost prospívá různým nemocem a plísním a to si určitě nikdo na holubníku nepřeje. Prostor voliéry může být vysypán pískem, nebo v ní může být i tráva, ale podlaha holubníku by měla být buďto dřevěná, nebo betonová, navíc může být vybavena i rošty, kterými trus propadává a tím si usnadníme čistění tohoto prostoru.

Pokračování příště ....

(Poznámka : tento článek byl publikován v Chovatelském magazínu.)

Galerie

Vloženo: 16. října 2009 Kamil Vajda Zobrazeno: 6772x
TOPlist