E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Metodika chovu holubů ( I.díl ).

Nejdříve trochu historie

Než se začneme věnovat tomu, jak vlastně holuby chovat, neuškodí trocha historie a teorie. Holuba domácího můžeme označit jako jeden z mála úspěšně domestikovaných ptačích druhů. Přesný zoologický název je Columbia livia domestica Linnaeus. Většina pramenů uvádí, že holub domácí vznikl domestikací z divoce žijícího předka – holuba skalního, žijícího dodnes na pobřeží západní Evropy, Středozemního moře a střední a jižní Asie. Zmínky o domácích holubech najdeme v nejstarších psaných textech či kresbách. Dospělí holubi, ale především holoubata, a dokonce i holubí vejce se stali pro lidi doplňkovým zdrojem obživy. Za centrum domestikace se považuje oblast Mezopotámie, odtud se holubi rozšířili do Egypta a později i do jiných zemí. V Evropě již od 17. století došlo k jejich cílevědomému rozvoji, v písemných záznamech se dochovaly popisy konkrétních plemen, podobných plemenům dnešním.

Skupiny plemen

Plemena holubů můžeme rozdělit podle různých hledisek do několika skupin, podle zaměření jejich chovu. Tak předně to budou asi holubi poštovní a druhou skupinou holubi okrasní a užitkoví. Pod pojmem poštovní holub si určitě představujete modrou čepičku, batůžek a holub letí s kupou dopisů. Ono to tak ale nefunguje. Poštovní holubi jsou chováni pro svůj dokonalý orientační smysl, ale ten dokážou aktivovat pouze při cestě na svůj domovský holubník. Dříve se používali i k posílání zpráv, například během světových válek, a dokonce jsou mezi holuby i váleční hrdinové. Dnes se však jedná čistě o sport. Celé kouzlo vypadá tak, že holubi se odvezou na určité místo (dříve se brali s sebou, třeba do vojenských ležení) a pak se vypustí a holub letí domů. Takže žádné takové, že mu pošeptám adresu a on doručí můj vzkaz.
Okrasná a užitková plemena holubů můžeme dělit dále do dalších devíti skupin:
1. holubi tvaru – dříve nazývaní užitkovými nebo masnými plemeny holubů; zde jsou zařazena plemena, která vznikla na bázi poštovního holuba a velká plemena holubů, např. moravský pštros,
2. bradavičnatá plemena – plemena zařazená do této skupiny se vyznačují neobyčejnými tvary a velikostí ozobí a obočnic, např. česká bagdeta,
3. slepičáci – do této skupiny patří plemena holubů, jejichž držení těla připomíná slepice – např. vídeňský slepičák,
4. voláči – to jsou plemena holubů, které se vyznačují volatostí, to je nafouklým voletem, ve kterém mají vzduch – nebojte, dokážou se i vyfouknout, např. slezský voláč,
5. barevní holubi – do této skupiny náleží plemena vyznačující se neobyčejnou barevností a leskem , např. hýl,
6. bubláci – jsou plemena holubů, která mají zvláštní hlasový projev. Často je popisován jako zvuk bubnů v dáli, ale mě to spíš připomíná situaci, kdy z kohoutku kape voda, např. český bublák,
7. strukturová plemena holubů – jsou již popsána výše, mají zvláštní strukturu opeření, např. parukář nebo kudrnáč,
8. rackové – jsou skupinou většinou krátkozobých holubů vyznačující se společným původem a jednou z poznávacích znaků je „žabot“, náprsenka tvořená jakýmsi výrem opeření na hrudi holuba, např. orientální racek,
9. rejdiči – toto je poslední skupina holubů, kteří patří mezi letce, tj. mají zvláštní nadání pro létání, a dále se dělí opět podle několika kritérií, např. podle délky zobáku na krátkozobé, středozobé, dlouhozobé, nebo podle způsobu letu na vysokoletce, tleskače, vířivé, válivé a jiné akrobatické rejdiče. V této skupině je neuvěřitelné množství plemen a ještě více barev a kreseb. Navíc se často ještě dělí na směr výstavní a letový, kdy každé se přizpůsobuje právě tomu, k čemu je chovatelem vedeno. Mezi rejdiči máme českého rejdiče.

Určitě se zde nebudeme zabývat intenzivním užitkovým chovem holubů, jehož hlavním cílem je produkce holoubat pro jateční účely. I když jejich maso je vysoce dietní a jako pochoutka žádané, pro většinu chovatelů je prioritou chov okrasných holubů, mezi kterými jsou i velmi atraktivní plemena..

Tak jako u jiných druhů zvířat, tak i u holubů si chovatelé začali všímat různých barevných a typových odchylek či odchylek v typu opeření – pernatých ozdob, na které se zaměřovali a vytvářeli tak zvláštní plemenné znaky. Díky výrazným rozdílům v těchto znacích bylo tedy možné vzájemně odlišovat jednotlivá plemena a někdy dokonce celé skupiny plemen. Později se díky praktickému využívání znalostí zákonů dědičnosti a záměrným šlechtěním ustalovaly již chované barevné rázy, vzájemná kombinace různě zbarveného opeření vedla k tvorbě nových rázů, vytvářela se i plemena zcela nová. Tento proces pravděpodobně nikdy neskončí, protože co se týče genetiky, především genetiky holubích barev, tak to je kategorie, ve které se objevují stále nové a nové poznatky a objevují se stále nové a nové barvy. Specialisty jsou na to zámořští chovatelé, kteří mají na holubech takové barvy, jako např. levandulovou, jahodovou, zlatou, almond, qualmond, indigo a jiné i pro odborníka stěží rozeznatelné barvy.

pokračování příště......

(Poznámka : tento článek byl publikován v Chovatelském magazínu.)

Galerie

Vloženo: 14. října 2009 Kamil Vajda Zobrazeno: 7350x
TOPlist