E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

TLESKAČ ARMAVIRSKÝ KRÁTKOZOBÝ

Jiné názvy: Jiné názvy : S : Armavirský tlieskač, N : Armavirer Klatschtümmler, R : Armavirskij krototkokljuvyj bojnyj kosmač

silný holub střední velikosti, s rovným trupem, mírně skloněným k ocasu, harmonických tělesných tvarů, s hrdým postojem, na vyšších nohou, jako většina ruských tleskačů, s velice krátkým zobákem. Začátkem 18. století byli do města Armavir dovezeni holubi, kteří se viditelně lišili od místních plemen, měli podstatně kratší zobák. Armavirsští chovatelé byli nadšení jejich hezkou postavou, barvou opeření i samotným letem. Nebyli to ovšem holubi v takové podobě, jak je známe dnes. Bylo zapotřebí několika desetiletí trpělivé a poctivé práce, aby mohl být uznán standard krátkozobých rousných tleskačů a to v roce 1920. Současně s chovateli z Armaviru se šlechtěním krátkozobých holubů zabývali i holubáři z města Labinskoje.
Léta 1935 až 1941 patřila k nejplodnějším a nejaktivnějším v práci na vývoji toho plemene. V době války však zmizelo mnoho těchto rousných krátkozobých holubů a zůstalo velice málo chovného materiálu. Přesto chovatelé vzkřísili a obnovili toto krásné plemeno armavirských krátkozobých rousných tleskačů, kteří jsou přesto i dnes stále vzácní. Velkými znalci a odborníky na toto plemeno jsou či byli: A.V. Sukmanov, G.A. Gavrilov, P.A. Semencov, V.V. Davidov, A.P. Bespalov, M.A. Kalinin, V.I. Golovin a další.
Skupina/zařazení: rejdiči krátkozobí – tleskači

Velikost kroužku: o průměru 11 – 12 mm

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. typický způsob letu, výkon a exteriérové předpoklady výkonu 2. kvalita opeření, pernaté ozdoby, postava, hlava, zobák 3. kresba, oči, obočnice, barva

Hlava: kulatá, hladká, s vysokým a širokým čelem, může být i chocholatá varianta, kdy se chocholka táhne od ucha k uchu

Oči: výrazné, u bílých tmavé (vikvové), u všech ostatních perlové (šedé).

Obočnice: světlá, široká 1 až 2 mm, poměrně výrazná.

Zobák: krátký, 12 až 14 mm dlouhý, silný, široký, světlý, neznatelně skloněný dolů a nasazen u kořene v tupém úhlu k linii čela. Čím kratší je zobák, tím je holub cennější.

Ozobí: slabě vyvinuté, světlé a hladké.

Krk: krátký, plynule přecházející a rozšiřující se k hrudi, mírně nakloněný dopředu, bez potřesu, v klidném postoji holub krk zatahuje, což může působit dojmem hubenosti.

Postava (trup): úměrná růstu a velikosti, trup je delší a plynule se svažující k ocasní části. Záda jsou v ramenech široká, delší, lehce se svažující k ocasu. Hruď je široká, rozložitá, lehce vypjatá dopředu.

Křídla: dlouhá, dobře přitažená k tělu, konce leží na ocase, 8-9-10 letka vystupují nad obrys a tvoří viditelné „štítky“. Považuje se za přednost a preferuje se.

Ocas: sevřený, ucelený, složený z 12 širokých ocasních per.

Nohy: hustě opeřené rousy ve tvaru obráceného talířku, čím jsou delší, tím lépe. Rousy se supími péry vytváří kompaktní celek, délka rousů může dosahovat až 15 cm. „Hrabání“ nohama při sloupovém letu není pro toto plemeno typickým.

Opeření: pevné, husté, se svítivým leskem (zeleným nebo fialovým) na hrudi a bocích. Osy per tenké, ohebné, se širokými prapory.

Barva: Šedá – myší/vrabčí. Bělavá – světle šedomodrá. Kávová. Žlutá – „Jantar“ – temně žlutá. Červená – „Rubín“ – tmavě červená. Čokoládová – ve více odstínech od světlé po tmavou, „Kaštan“. Modrá – ve více odstínech, od světlé po tmavou. Černá – „Žuk“ – sytě černá, havraní čerň. Bílá – „Snížek“ – sněhobílá. Mimo tyto barvy existují jedinci s bílými skvrnkami (tečkami) na hlavě a symetrickými skvrnami na štítech křídel. Dříve byli takoví ptáci známi jen v modré a černé základní barvě, dnes byli chovateli Armaviru vyšlechtěni i v barvě čokoládové. U černých (žuků) je jedna zvláštnost, kdy se holubi narodí s černým zobákem, ale po prvním přepeření zobák dostává rohovou barvu, po další výměně peří a především po krmení mladých se stává světlým až bílým a takto již zůstává. Armavirští krátkozobí s výjimkou pestrohlavých a pestroštítých zůstávají v takových barvách, v jaké mají v prvním peří a zůstávají jim po celý život.
Pestří světlají každým rokem více a více, u pestrohlavých se vyskytuje strakatost na obou štítech stejnoměrně. U bílých se ojediněle vyskytuje barevná skvrnka, přesto takovéto holuby z chovu nevyřazujeme. Staří armavirští chovatelé je nazývali „Labincemi – Labinskými“, ale přesto patří všichni do skupiny armavirských krátkozobých tleskačů. Lesk je odpovídající základní barvě. Svit je lehce znatelný, odpovídající základní barvě, není podstatný.

Pernaté ozdoby: chová se i chocholaté linie, kdy chocholka je rozložená od ucha k uchu, hustá, přiměřeně vysoká a souměrná, v zadní části krku přechází do hřívy.

Kresba: vyskytují se ve většině jako jednobarevní s výjimkou pesrtohlavých a pestroštítých, strakatost štítů je oboustranně symetrická.

Hrubé vady: úzká a dlouhá hlava, různookost (jedno oko světlé a jedno tmavé, žluté, či červené), opeření nohou menší než 6 cm, řídký a prosvítající rous, nepravidelný s mezerami, nestejnoměrně rozložený, jednotlivá péra rostoucí různými směry, tenký a dlouhý zobák, vyřazujeme černozobé holuby, s nízkým postojem – na krátkých nohou, má-li v rousu více než 4 bílá pera, svěšená a krátká křídla, potřes krku, háčkovitě zahnutý zobák.

Malé vady: mírně ploché temeno hlavy, slabá rohovina zobáku, tmavé oči u barevných a světlé u bílých, odbočnice šedé nebo růžové barvy, zobák šedý nebo rohově zbarvený, rousy menší než 8 cm, úzká a nízká chocholka, nepřecházející v hřívu, více jak 4 bílá pera v rousech, špičatý jazyk.

Ostatní: Jazyk: pozor zvláštnost – jazyk je zkrácený, tupý. Péče: pozornost věnujeme především opeření nohou, tj. rousům a supím pérům, které před chovnou sezonou zakracujeme. Holuby se snažíme chovat v suchém prostředí.
Let: plnohodnotný let se projevuje poměrně pozdě a to od 1 do 3 let. V jednom roku holubi „sedají na ocas a pouští lodičky“ a až ve 2 až 3 letech začínají ukazovat prvky letu kavkazských tleskačů. Armavirští tleskači létají opravdu krásně. K letu je vhodnější vypouštět holuby jen po několika v malém hejnu nebo individuálně a raději „z ruky“. Pomoci si můžeme při výcviku mladých přičleněním několika dobrých a zkušených letců. Holubi rychle vycházejí do sloupu, udělají několik svižných přemetů a jednotlivě přechází do horizontálního letu, aby si odpočinuli. Následuje opět výstup do sloupu- tleskání – přemety a toto se stále opakuje. Jsou jedinci, kteří si dokáží takto hrát a opakovat celé akrobatické série až 20 krát za sebou a mnohdy se ztratí z dohledu lidského oka ve velkých výškách. Tento způsob letu holuby značně vysiluje a musí si odpočinout plynulým krouživým, plachtivým letem. Dobře trénovaní holubi vydrží létat až několik hodin, mnohokrát sestoupí až nad střechu holubníku a znova vystoupají až do oblak.
Při odchovu mladých je nutno použít chůvy – krmiče. Do 10 dnů stáří mladých jsou jejich původní rodiče schopni je nakrmit, ale později to již není možné z důvodu formování tvaru krátkého zobáčků. Ve většině případech mláďata hynou hladem a proto musíme tomuto úskalí chovu věnovat velkou pozornost. Někteří chovatelé mění těsně před líhnutím raději vajíčka a nechávají mláďata vylíhnout již pod adoptivními rodiči.

Použité materiály : - Standard Asociace chovatelů tleskačů Ruska
- Původní standard převzatý z ústního podání
- Materiály chovatelů armavirských tleskačů z Ruska
- Soukromý archív autorů


Zpracovali : Lumír a Anna JUSTOVI
Členové Asociace chovatelů tleskačů Ruska
Foto : Nikolaj Čechlatov, Rostov na Donu, Rusko

Galerie

TOPlist