E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

TLESKAČ ARMAVIRSKÝ BĚLOHLAVÝ DLOUHOZOBÝ ROUSNÝ

Jiné názvy: S: Armavirský tlieskač, N: Armavirer Klatschtümmler, R : Armavirskij dlinokljuvyj bělogolovyj bojnyj kosmač

Silný, hrdý holub, harmonických tělesných tvarů, impozantní stavby těla a vznešeného vzhledu, přesto působící lehkostí, 34 až 37 velký s delším zobákem. Plemeno bylo vyšlechtěno v městě Armavir v Rusku, jež je i centrem chovu, včetně oblasti Rostovské, Krasnodarské, Donské, celé Kubáně aj., chová se i za hranicemi Ruska, spíše ojediněle v Litvě, na Ukrajině, částečně v Pobaltí, v Německu a v poslední době se mezi tyto země řadí i Česká republika. Koncem 18. století chovatelé Armaviru ze základu severokavkazských dlouhozobých rousných tleskačů a křížením žlutých a červených štítníků, žlutých a červených celobarevných, získali holuby červeno-strakaté a žluto-strakaté. Zaujali je mezi nimi holubi, kteří měli bílou hlavu a ostatní tělo žluté nebo červené. Byl vytvořen první standard v ústním podání a bylo potřeba dalších 80 až 100 let, aby bylo vyšlechtěno a ustáleno nové plemeno – Armavirský bělohlavý dlouhodobý rousný tleskač.

Velikost kroužku: průměr kroužku 12 mm

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. typický způsob letu, výkon a exteriérové předpoklady výkonu 2. kvalita opeření, pernaté ozdoby, postava, hlava, zobák 3. kresba, oči, obočnice, barva

Hlava: suchá, protáhlejší, mírně ploché temeno, bez chocholky nebo s lasturovitou chocholkou od ucha k uchu, přecházející v hřívu

Oči: jako u většiny bílých holubů (bílá hlava) jsou tmavé

Obočnice: světlá – bílá, hladká, jednoduchá

Zobák: světlý, tenký, rovný, 24 mm +- 2 mm dlouhý, (měřeno od koutku zobáku po šišku), na konci lehce zahnutý, horní i dolní zobák stejné barvy, světlé s tělovým odstínem.

Ozobí: skoro neznatelné, velice slabě vyvinuté, nevýrazné, hladké a bílé.

Krk: středně dlouhý s lehkým prohnutím, plynule přecházející v trup.

Postava (trup): úměrná růstu a velikosti, trup je delší, lehce se sklánějící k ocasu. Záda jsou v ramenech široká, delší, plynule se svažující k ocasu. Hruď je středně široká, mírně vyklenutá, ale pravidelně zaoblená.

Křídla: dlouhá, pevně přitažená k tělu, dotýkající se špičkami u konce ocasu a ležící na něm, při složeném křídle vystupuje 10, 9 a 8 péro prvního řádu nad obrys a vytváří „štítky“.

Ocas: dobře utažený, pevný, složený z 12ti širokých ocasních pér, běžné délky.

Nohy: silně opeřené, rous hustý a pravidelně utvářený, bez mezer, ve tvaru obráceného talířku, supí péra na holeních směřují dozadu, 120 až 150 mm dlouhé.

Opeření: husté, pevné, utažené, svitné, osy per jsou tenké, ale pružné, prapory široké. Barevné opeření musí mít sytý odstín, každé péro na zádech, štítech a ocase má tmavší lemování po svém vnějším obvodu. Na bocích jsou druhotná péra jako tenké vlasy, což je znak skutečných a pravých armavirských bělohlavých tleskačů - znak čistokrevnosti.

Barva: červená - stejnoměrně rozložená, sytého odstínu žlutá - dukátově žlutá, sytého tónu. Šedavá – „myšová, vrabčí“ – rovnoměrně rozložená po celém opeření. Gorelya – černá s „ohnivým-řeřavým“ odstínem.

Pernaté ozdoby: chocholka široká od ucha k uchu, vysoká, hustá, přecházející plynule na zadní části krku v hřívu, barva chocholky je z obou stran shodná se základní barvou.

Kresba: holubi jsou v základu barevní, bílá je hlava (15-20 mm), letky první řádu (7 – 10) a rousy. Na horní straně těla, křídel, ocasu a nadocasí je každé péro po okrajích tmavě lemované.

Hrubé vady: strakatost hlavy, hlava hranatá, strakatost ocasu a křídel, různé zbarvení očí, jinak zbarvené oči než tmavé a šedé, jinak zbarvené obočnice, středozobost, nebo zobák delší či kratší než udává standard, svěšená křídla, potřes krku, z větší části barevné a řídce opeřené rousy, bílá, "kalhotka“, více než 3 bílá péra v ocase na kraji nebo 1 uprostřed ocasu, rousy a supí péra menší než 6 cm, ocas nesený výše než je linie těla, polámaná péra v rousech, nerozvinutá péra, nesplněný letový výkon.

Malé vady: chocholka nízká, nepravidelná, nepřechází v hřívu, nebo z boku hlavy a bílá, křídelní letky 1. řádu od 5 do 7, asymetrie – nestejný počet bílých pér v levém a pravém křídle v poměru 6:7, 1 až 2 bílá péra v ocase, ale jen krajní, obočnice zažloutle zbarvená, oči šedé, hloubka kresby hlavy více než 30 mm a mírně protažená bílá skvrna pod zobákem, břicho bílé více než 60 mm (nezatažené) a ne více než 4 bílá péra v podocasí.

Ostatní: Lesk: požadovaný je odpovídající příslušné barvě

Svit : lehce znatelný, odpovídající příslušné barvě, není podstatný.
Péče : pozornost věnujeme pernatým ozdobám, především rousům a supím pérům, které v chovné sezoně zkracujeme. Jinak péče běžného charakteru.
Let je plynulý, rozvážný s přechodem do sloupu, následují rychlé přemety s charakteristickými údery křídel – tleskáním, každý výstup do sloupu provádí holubi individuálně nebo jen několik jedinců ve skupince – v malém hejnu. Přemety jsou prováděny např. od armavirských krátkozobých klidněji a dávají možnost je dobře sledovat. Dobře trénovaní holubi mohou léta několik hodin i ve velké výšce. Plně dostačující je však let 1 až 2 hodiny. U tohoto plemene je typické „hrabání“ nohama ve vzduchu při sloupovém letu nahoru i dolů.

Doplňující údaje/poznámky: holuby s krajními bílými péry chovatele z Armaviru nevyřazovali z chovu a byli nazývání „desetipéráky“. Častěji než s bílými krajními péry v ocase se setkáme s větším či menším počtem bílých pér v letkách. Nesmí být méně než 7 a více než 10. Je-li u holuba více než 10 bílých pér v křídle bude viditelná jeho loketní část, odkryje se a bude viditelná na barevné ploše štítu. Následně dochází u těchto jedinců k dalšímu zvětšování výskytu bílé barvy, což je z chovatelského hlediska nežádoucí. Nevadí však ojedinělé bílé pírko na těle. Kresba neodpovídající standardu předurčuje takového jedince k vyřazení z chovu. S přibývajícím stářím se zvětšuje a prodlužuje zbarvení bílých ploch. Má-li holub větší zákres hlavy než 30 mm, je vhodnější takového holuba vyřadit, může se u něj objevit i bílá skvrnitost po těle většího rozsahu. Kresba hlavy musí být přesná, rovná a jakoby narýsovaná. Výška zarovnání v toleranci standardu je lehce určitelná. Vezmeme hlavu holuba, položíme prst na horní zobák a lehce stlačíme zobák k voleti holuba. Je-li zákres kresby hlavy níže než je špička zobáku, je zákres hluboký a holuba z chovu vyřazujeme. Čím výše je tento zákres hlavy. Tím líp, ale naznamená to, že bude bílá jen čepička. Kresba musí zaujímat hlavu a protáhnout se pod zobák. Chocholatí a hladkohlaví jsou považováni za samostatné linie. Do 40. let byli chování jen hladkohlaví ptáci a následně byla vytvořená i chocholatá linie. U chocholatých proto klademe důraz na širokou a vysokou chocholku, které doplňuje bílé rousy a u hladkohlavých klademe důraz na úzkou hlavu s dlouhým a úzkým zobákem. Jedná se o poměrně náročné plemeno na chov, je složité docílit ideálních jedinců v této kresbě. Přesto se jedná o krásné holuby, kteří vyniknou jak po stránce exteriéru, tak po stránce letových schopnosti.

Zpracovali: Lumír a Anna JUSTOVI členové Asociace chovatelů tleskačů Ruska
Použité materiály : - Standard Asociace chovatelů tleskačů Ruska.
Původní standard převzatý z ústního podání. Materiály chovatelů armavirských tleskačů z Ruska
a Litvy.
Použité fotografie:
Chov a foto: Arunas Gudunskas, Litva
Chov a foto : Nikolaj Čechlatov, Rostov na Donu, Rusko




Galerie

TOPlist