E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Vysokoletec budapešťský

Jiné názvy: Budapešťský vysokoletec, Budapeštiansky stredozobý letún, Budapester Hochflieger, Budapest Highflier (Storked Tumbler), Budapesti magasröptü

Jedno z nejvýkonnějších plemen vysokoletců, hojně chované v Maďarsku a v menší míře i v sousedních zemích včetně Česka a Slovenska. Je rychlým výškovým letcem létajícím v sevřeném hejnu.
Každoročně se organizují soutěže v jeho letu, včetně mezinárodních. Bodováním se hodnotí počet holubů v závodním hejnu a doba letu v různých výškových stupních; nejcennější je nedohledná výška. Nejednotnost návratu a dosedu se postihuje diskvalifikací. Současný rekord je 12:35 h letu, z toho 5:33 h v nedohledné výšce (K. Kelemen, Budapest, 1981). Náš rekord (V. Tüdös) je zhruba o 3 h menší. Vrcholné výkony vyžadují, aby jim byla podřízena veškerá chovatelská a šlechtitelská práce. Přesto se značný důkaz klade na exteriérové znaky, dokonce je snaha hodnotit i vcelku nepatrné barevné odchylky (včetně heterozygotních) za samostatná plemena. Bývají sice někdy spojeny i s drobnými rozdíly v tělesných tvarech, ty však postrádají účelnost a nevznikly v důsledku cílevědomého šlechtění; proto je třeba je považovat z hlediska účelu chovu a chovného cíle za nepodstatné. Základním typem je čápek (homozygotní bělouš) v modré řadě, tzv. věncový, jenž může být také běloocasý nebo i bělohrotý, popř. až čistě bílý; v červené řadě (tj. vždy se světlými letkami a ocasem) se někdy nazývá novosadský. K tomu se vztahují vrcholné výkony a těší se největší pozornosti i v exteriérových znacích. Náš vzorník je na jeho bázi. Ostatní barevné rázy ("plemena") postihují barevnou škálu modré řady (výjimečně i plnobarevnou červenou a žlutou), většinou s heterozygotním faktorem grizzle (grošovaný bělouš), popř. i dalším vybělením nebo kresbou (bělohrotí), od černé až po bílou. Je velmi žádoucí, aby předpokladem ocenění byl doklad o dosažení alespoň minimálního letového výkonu (5 h letu, z toho 1 h v nedohledné výšce).

Velikost kroužku: 7

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. Letový výkon a exteriérové předpoklady jeho dosažení 2. Kvalita opeření, hlava, postava, držení těla, 3. Oči, obočnice, zobák, barva a kresba.

Hlava: jemně (zaobleně) hranatá; temeno téměř ploché, s délkou a šířkou shodnou, čelo šikmo spadající v linii velmi blízké linii zobákové; vždy hladká.

Oči: výrazné, perlové, jemně prokrvené; u čistě bílých (csepelských) také vikvové (tmavé).

Obočnice: dvojkroužkové, úzké, jemné, šedomodré až černé; u červených, žlutých a čistě bílých také světlé.

Zobák: střední, klínovitý, mírně dolů klopený (délka 15-17 mm); šedočerný; u červených, žlutých a čistě bílých světlý.

Ozobí: malé, jemné, s bílým popraškem.

Krk: střední, od hrudi k hlavě se zužující, vztyčeně držený; hrdlo dobře vykrojené.

Postava (trup): středně velká, štíhlá, proporcionální; hruď široká, svalnatá, vyklenutá a v klidu pozdviženě držená; hřbet v ramenou široký, svažující se v jedné linii s ocasem.

Křídla: pevně přilehlá, letky spočívají na ocase a skoro dosahují jeho konec.

Ocas: úzce složený, nedotýká se země.

Nohy: středně vysoké, červené, drápky tmavé (s výjimkou červených, žlutých a čistě bílých); punčoškatí mají běháky a prsty opeřené krátkým a hustým peřím (kryjícím i drápky); rousíni mají dobře vyvinuté rousy 8-10 cm dlouhé, doplněné supími pery.

Opeření: dobře vyvinuté, husté, pevné, pružné, přilehlé.

Barva: čápci (v modré a červené řadě) mohou mít buď bílé, nebo (věncoví) žíhaně barevné a lesklé zbarvení na krku a hlavě, dále mají (jen v modré řadě) šedočerné letky a ocas, popř. i náznak křídelních pruhů, avšak mohou být i běloocasí nebo i bělohrotí (v kombinaci věncového zbarvení jsou čistě bílí, ale s perlovým okem a tmavým zobákem a obočnicemi); celobarevní jsou v modré řadě, především pruhoví, vesměs s modifikací bělouš (grošovaný), popř. i temný ("tmavý čápek"); k nim se řadí i čistě bílí (csepelští); bělohrotí mají 6 - 7 krajních letek bílých a mohou být i plnobarevní černí, červení a žlutí; "bělopruzí" mají bíle prokvetlé křídelní štíty, velké krovky jsou zcela bílé a vytvářejí široké pruhy.

Držení těla: elegantní, živé, temperamentní; nazad se svažující.

Pernaté ozdoby: mohou být punčošky nebo rousy.

Rázy: čápci věncoví nebo bělokrcí s barevným ocasem a letkami nebo běloocasí anebo běloocasí bělohrotí v modré a červené řadě; celobarevní, vesměs bělouši (světlý a temný), a bílí; bělohrotí modří a plnobarevně černí, červení hladkonozí; punčoškatí a rousní (jen čápci).

Výlukové vady: nesplněný letový výkon, všechny vady signalizující sníženou schopnost letu, svěšená křídla, slabá útlá postava.

Hrubé vady: barevné (oranžové) oči, různookost, červené obočnice.

Vady dle rozsahu: velká zaokrouhlená hlava, hrubá postava, dlouhý tenký zobák, vodorovné nebo ochablé držení těla, měkké opeření, prořídlý nebo nedostatečný rous u rousných, prohozené letky nebo rýdovací pera a jiné hrubší nedostatky kresby (barevné peří v bílém a naopak).

Malé vady: více prokrvené oči, vady barvy zobáku, obočnic i drápků, nedostatečné opeření nohou u punčoškatých, běžné vady barvy a kresby.

Ostatní: (Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv)

Galerie

TOPlist