E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Pražský krátkozobý rejdič

Jiné názvy: Zkráceně pražský krátkozobý; S: Pražský letún krátkozobý, N: Prager kurzschnäbliger Tümmler, A: Prague Short-faced Tumbler, F: Culbutant de Prague

vznikl v minulém století na bázi tzv. indiánků, pocházejích z Orientu a porůznu chovaných po celé Evropě; do dnešní podoby zušlechtěn především v Praze, kde má dosud centrum rozšíření a nejvyšší úroveň chovu (jinde chován málo). Původně byl výborný letec, létající v sevřených hejnech s prudkými obraty; místně přetrvávající název purclík naznačuje i válení. V současnosti je šlechtění zaměřeno na exteriérové znaky: dokonalé formy kostkovité hlavy, s rovným vysokým a širokým čelem, třemi hrbolky na temenu, silným, tupým a velmi krátým zobákem, velkýma očima a dobře vyvinutými a výraznými obočnicemi; také na krátké a silné tělo a zajímavou, velmi rozmanitou barevnost, podl níž lze rozliši dvě skupiny rázů: 1. bělouši a příbuzní, kteří mají jemnější drobnější postavu, zobák, ozobí, obočnice i celou halvu, jež je vyšší a hranatější; 2. ostatní tzv. malovaní, kteří jsou statnější a vždy s širokými červenými obočnicemi rozlišovacími znaky od víděňského krátkozobého jsou klopený zobák (prodloužená linie krajů zobáku prochází středem oka, u vídeňského pod okem) a hrubší bradavičnaté obočnice, od budapešťského krátkozobého rovná čelní linie mezi očnicemi, bez propadliny, a méně výrazné hranění na temenu ( u budapešťského je týlní hrbolek vyšší než očnicové); od nově šlechtěného polského krátkozobého nemá dostatečně výrazné rozlišovací znaky v tělesných tvarech.

Velikost kroužku: 7

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. tvar hlavy a zobáku, oči, obočnice 2. postava, kvalita opeření, kresba 3. barva a další znaky

Hlava: přiměřeně velká, výrazně kostkovitá s jemně zaoblenými hranami a rohy; temeno ploché, uprostřed mírně propadlé, dva přední nízké tupé hrbolky (očnicové) a jeden zadní (týlní) tvoří vrcholy pomyslného rovnostranného trojúhelníka; čelo od temena kolmo spadající, co možná rovné, vysoké a široké, u zobáku se může mírně zužovat; zátylí a líce strmě spadající.

Oči: velké; perlové, co nejméně prokrvené, u sedlatých vikvové, u bílých perlové (bělouši) nebo vikvové

Obočnice: dobře vyvinuté; ve skupině běloušů užší a tmavé, u žlutých a bílých narůžovělé, u stříbřitých světlé; ve skupině malovaných široké, kruhově talířovité, bradavičnaté, živě červené; nesmějí zakrývat duhovku a znesnadňovat vidění.

Zobák: krátký (do 8 - 10 mm), tupý, klínovitý, široce nasazený (šířka nasazení převyšuje délku), horní i dolní co možná rovnoměrně vyvinutý; mírně až více klopený; ozobím délkově rozdělený zhruba na poloviny; při žádoucí úpravě neporaněný; ve skupině běloušů a příbuzných v černé/modré a popelavě červené řadě černošedý, u všech ostatních světlý, narůžovělý (s výjimkou černých tygříků, kteří mohou mít i černošedý)

Ozobí: jemné, hladké, s bílým popraškem; ve skupině malovaných může být vyvinutější

Krk: středně dlouhý až kratší, štíhlý, široce naszený a kolmo k zemi nesený, mírně prohnutý; hrdlo jemně vykrojené

Postava (trup): drobná (menší je cennější), jemná, středně dlouhá (ideál od ohbí křídel ke konci ocasu 20 -24 cm); hřbet krátký, záda a hruď široká, prsa vypjatá, mírně zakulacená.

Křídla: kratší, pevná; letky široké, dobře složené, na ocase lehce spočívající a nekřížící se; první (vnitřní) čtyři ruční letky mírně pozdvižené, vytvářející štítky při konci hřbetu.

Ocas: středně dlouhý až krátký, asi o 1 cm delší než křídla, dobře složený, nedotýká se země

Nohy: krátké, jemné, neopeřené; živě červené; drápky v barvě zobáku

Opeření: husté, krátké, široké, přiléhavé, pružné a hladké

Barva: čistá, co možná stejnoměrně a pravidelně rozložená a lesklá (s odpovídajícím leskem), bez příměsi jiných barev, zašedlosti, narezlosti nebo zamodralosti; různé odstíny barev se tolerují; vzorky (v barevných řadách i modifikacích) pravidelné a výrazné:

u pruhových odpovídající barva a sytost pruhů, pruhy dobře protažené a ohraničené, úzké; u červených a žlutých světlé letky a ocas (u samců jen jemné popelavé skvrnění);

u bělopruhých výrazné a úzké bílé pruhy na křídlech, preferováni jsou v plnobarevných barvách (u červené a žluté s barevnými letkami a ocasem), červeně a žlutě plaví bělopruzí ("izabely")mají světlé letky a ocas;

bělouši grošovaní (heterozygotní - "mramorovaní") mají pravidelně žíhané probělení po celém opeření, u pruhových i na pruzích a zbarvení krku; tolerována je určitá narezlost (pokud je patrná jen na rozloženém peří); čápci barevnohrotí a bílí (bělouši homozygotní) mohou být bezpruzí i pruhoví, s křídelními pruhy co možná výraznými a dobře protaženými; černohrotí mají co možná černé ruční letky (tolerována je narezlost patrná jen při roztažení křídel) a (výjimečně) i ocas, nebo je ocas v různých odstínech šedomodrý s černým koncovým pruhem; výjimeční jsou čápci červenohrotí a žlutohrotí; čápci barevnohrotí a bílí barevnopruzí jsou preferováni s čistě bílým zbarvením na většině opeření, ale červenopruzí a žlutopruzí mohou mít jemné barevné skvrnění.

Držení těla: mírně vztyčené, elegantní; ve vzrušení našlapování na špičkách prstů

Kresba: celobarevní mají barevné celé opeření, popřípadě s výjimkou příslušných vzorků a modifikací (bělopruhost, bělouši, čápci - biz barva); běloprsí (vlaštovky)mají bílou břišní stranu, od ohbí křídel po podocasník, a co možná rovným ohraničením; bělohrotí mají bílých 5 - 8 krajních ručních letek, s tolerancí k rozdílu nejvýše 2 v jejich počtu na obou křídlech;
sedlatí mají bílou hlavu s prodlouženou náprsenkou vejčitého tvaru, křídla se sedlovitým vykrojením a břišní stranu s rovným ohraničením na prsou a před podocasníkem, hřbet je tržený (jen v rozsahu asi 2 cm na kostřeci); tygříci mají barevnou tabulku na prsou a od ní celou břišní stranu, dále letky a ocas, hlava je jemně barevně stříknutá.

Rázy: 1. skupina běloušů a příbuzných:
a) modří a stříbřití pruhoví, plaví červenopruzí a žlutopruzí
b) bělopruzí v týchž a v plnobarevných barvách
c) bělouši grošovaní ("mramorovaní") v týchž barvách
d) čápci barevnohrotí a bílí (bělouši homozygotní) v týchž barvách, bezpruzí i pruhoví, s bílou hlavou
e) běloprsí (vlaštovky) v týchž barvách, většinou s modifikací běloušů grošovaných
2. skupina ostatních (malovaných):
A) bílí a celobarevní černí, šedohnědí, červení a žlutí (plnobarevní)
b) bělohrotí v týchž barvách a v modré
c) sedlatí v týchž barvách i v červeně a žlutě popelavé (plnobarevných) a v jiných modifikacích
d) tygříci v černé, šedohnědé, červené a žluté

Výlukové vady: barevné oči, různookost, křídla vlečená po zemi

Hrubé vady: týlní hrbolek vyšší než očnicové, neostré ohraničení očních zorniček, zkřížená nebo svěšená křídla, stříškovitý ocas, méně než 12 rýdovacích per; v barvě a kresbě prohozené letky nebo rýdovací pera, méně než 3 a více než 9 bílých letek nebo rozdíl více než 2 v obou křídlech u bělhrotých, bílý ocas u čápků barevnohrotých, tažený hřbet u sedlatých, chybějící pruhy, zcela barevná hlava u tygříků.

Vady dle rozsahu: hrubá, zakulacená nebo protáhlá hlava, sotva znatelné hrbolky na temenu, nízké, úzké nebo propadlé čelo, silně prokrvené oči, málo výrazné a slabě zabarvené obočnice, nebo zakrývající oči; netypický, podložený, dlouhý, křivý, úzce nasazený nebo ostře zašpičatělý zobák, slabý dolní zobák, také nesprávně zabarvený; hrubší ozobí, lalůček, silně prohnutý krk s potřesem; hrubá postava (nad 26 cm), útlá hruď, dlouhá křídla a ocas; nerozvité nebo porušené peří; hrubší nedostatky barvy a kresby (nečisté barvy, zašedlost, zamodralost, silná narezlost, bílé peří v barevném nebo barevné v bílém, nepřesně ohraničená kresba, u sedlatých bílý podocasník, slabé probělení u běloušů atd.).

Malé vady: tmavší oči u běloprsých a červenopruhých, světlejší obočnice a zobák, slabší dolní zobák (při silnějším klopení), rozšířený nebo pozdvižený ocas; nestejně zbarvené drápky; třepenité peří, menší nedostaky barvy, kresby nebo lesku.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv

Galerie

TOPlist