E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Tleskač

Jiné názvy: Tlieskač, Klatschtümmler, Bojnyj

Tleskači jsou starobylá skupina holubů, charakterizovaná zvláštním způsobem letu, v němž se uplatňuje daleko slyšitelné tleskání křídly, přemety nazad a jiné akrobatické prvky, výškový i vytrvalý let; nejtypičtější je tzv. sloupový vzlet, kdy se holub za silného tleskání křídly, provázeného i odpovídajícími pohyby nohou, zastavuje na jednom místě a stoupá svisle vzhůru (nebo i klesá); výkon je ukončen přemetem, popř. i po něm opětně pokračuje. V exteriérových znacích jsou neobyčejně rozmanití a teprve novodobě, když se díky zájmu o jejich let začali značně rozšiřovat a pronikat i do západních oblastí, dochází ke snahám po jejich roztřídění a k vymezování exteriérových znaků ve vzornících pro jednotlivá plemena. Těchto plemen, lišících se hlavně délkou zobáku, pernatými ozdobami, barvami a kresbami opeření, jsou desítky; pro naše poměry, kde se vyskytují ojediněle, je vhodnější hodnotit je jen jako rozmanité rázy jednoho plemene s jediným podstatným rozlišovacím plemenným znakem, jímž je typický způsob letu. Z rázů, které se u nás vyskytují, lze jmenovat a zjednodušeně charakterizovat: bakinští (podle města Baku) mají nejčastěji neopeřené nohy (nebo s grouskem), krsnodarští jsou punčoškatí, kavkazští s krátkým huňatým rouskem (grousek), severokavkazští s mohutným rousem, armavirští s mohutným rousem a ještě mohutnějšími supími pery, taškentští a blagodarněnští (podle města Blagodarnoje) mají přední vrkoč nebo jsou dvojvrkočatí, s grousky nebo rousy, poslední s trochu zkadeřeným peřím (a většinou zvláštní kresbou - bílou hlavou do poloviny krku) atd.; skoro všichni mohou být buď krátkozobí, nebo středozobí, anebo dlouhozobí, mohou, ale nemusí mít lasturovitou chocholku a vyznačují se i různými svéráznými kresbami, popř. jinými znaky. Odlišnosti jsou i ve stylu letu a ve výkonnosti. Bezrousá plemena jsou většinou vynikajícími výškovými a vytrvalými rejdiči, kteří svou hru (sloupový let aj. ) převádějí ve výškách až nedohledných. Naopak plemena bohatě rousná létají i jen velmi těžce a jejich let může být omezen jen na typický sloupový vzestup a sestup, provázený tleskáním a přemety; ceněno je, když i na výstavě holub po vypuštění z ruky klesá jen k zemi, přičemž udělá i několik přemetů. Podle toho lze některé rázy považovat za vysloveně sportovní, výkonné rejdiče, u nichž na exteriérových znacích příliš nezáleží, jiné za více a téměř zcela výstavní, u nichž se na prošlechtěný exteriér klade značný důraz. Přesto by předpokladem ocenění exteriéru měl být doklad o typickém způsobu letu.

Velikost kroužku: 7-11

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. typický způsob letu, výkon a exteriérové předpoklady výkonu 2. kvalita opeření, pernaté ozdoby, postava, hlava, zobák 3. kresba, oči, obočnice, barva

Hlava: protáhle zaoblená, s širším a vyšším čelem, sušší; u krátkozobých až zakulacená nebo jemně hranatá, s čelem vysokým a širokým; hladká nebo s širokou lasturovitou chocholkou nebo také (resp. jen) s předním vrkočem, přilehlým k zobáku anebo častěji pozdviženým až v vztyčeným, poobráceným.

Oči: výrazné, jiskrné; perlové, s jemným prokrvením; v bílém opeření vikvové.

Obočnice: úzké, jemné; světlé, bělavé nebo odpovídající barvě opeření; u některých rázů jsou širší.

Zobák: krátký, silný nebo střední, popř. dlouhý, tenký; barvou odpovídající barvě opeření anebo světlý.

Ozobí: malé, bělavé.

Krk: střední, s ladným ohybem.

Postava (trup): silná, někdy trochu delší, kapkovitého tvaru; hruď široká, jemně zaoblená a vyklenutá; hřbet v ramenou široký, dlouhý, svažující se.

Křídla: silná, pevná, dobře složená; ohbí většinou poněkud odstávající, letky spočívají na ocase a nekříží se ; někdy vnitřní (1. - 3.) ruční letky trochu odstávají nad hřbetem a vytvářejí "štítky".

Ocas: prodlužuje hřbetní linii, dobře složený, někdy trochu rozšířený; skládá se z 12-16 širokých rýdovacích per.

Nohy: střední až nižší; neopeřené nebo s opeřenými běháky (punčoškami) anebo huňatě opeřené s krátkým rouskem (grousek) popř. se středním až velkým rousem, popř. doplněným dlouhými a bohatými supími pery.

Opeření: dokonale vyvinuté, husté, pruné, hladké, přilehlé; někdy měkčí (kypré) nebo i trochu zkadeřené.

Barva: co možná čistá, pravidelně rozložená a s odpovídajícím leskem; mohou být všechny barvy, barevné řady i modifikace.

Držení těla: mírně skloněné až více vztyčené, elegantní, plné temperamentu (bujné).

Pernaté ozdoby: mohou být lasturovitá chocholka, přední vrkoč, punčošky, huňaté rousky (grousek), rousy a supí pera.

Kresba: mohou být různé kresby, některé svérázné, posuzuje se jejich čistota, pravidelnst i přesnost rozložení a ohraničení; z vymezených například celobarevná, strakatá (strak) s naznačeným bílým půlměsícem na voleti, stříkaná, tygří, stříkaná hlava, kropenaté štíty, běloocasá, štítník, barevnoocasá (kavkazský, severokavkazský), bělohlavá s bílými letkami a rousemf (armavirský), bělohlavá s obojkem, čistě bílá atd.

Rázy: krátkozobí, středozobí, dlouhozobí; hladkohlaví, chocholatí, jednovrkočatí, dvojvrkočatí; hladkonozí, punčoškatí, s grouskem, středně rousní, silně rousní; různé kresebné a barevné rázy.

Výlukové vady: nesplněný letový výkon, exteriérové vady signalizující sníženou schopnost letu, nerozvité peří.

Vady dle rozsahu: porušená struktura peří, nemotorná postava, velká hranatá hlava, zcela plochá hlava, červené obočnice, vady pernatých ozdob, vady kresby; vady tvaru a délky zobáku.

Malé vady: vady barvy očí, obočnic, zobáku i opeření, nedostatky lesku.

Galerie

TOPlist