E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Saský štítník

Jiné názvy: S: štítník, N: Sächsische Schildtaube, A: Saxon Shield, F: Bouclier de Saxe.

Představitel skupiny barevných holubů, rozšířený hlavně v Německu, méně i v dalších zemích, u nás jen ojediněle, a to zpravidla jen rousný (saský). Podobně jako u ostatních plemen z této skupiny, v tělesných znacích poměrně jednotných, je charakteristickým plemenným znakem zbarvení - v převládajícím bílém opeření má barevné jen křídelní štíty. Od sametového štítníka se liší pernatými ozdobami, méně lesklým zbarvením a trochu také slabším vývinem obočnic a více klenutou hlavou. Podle vývinu pernatých ozdob bývá rozdělován do více "plemen", resp. rázů: saský je bohatě rousný a může být hladkohlavý, chocholatý i dvojvrkočatý; durynský je bezrousý a hladkohlavý; jihoněmecký je bezrousý a chocholatý; švýcarští mají špičatou chocholku - luzernský je punčoškatý a thurgauský má neopeřené nohy. Vývin pernatých ozdob určuje také chovatelské zaměření - bezrousí se hodí i do volného užitkového chovu, rousní jsou okrasní a vhodní spíše pro voliérový chov.

Velikost kroužku: 11

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. barva a kresba, pernaté ozdoby, 2. postava, držení těla, opeření, 3. hlava, oči, obočnice, zobák

Hlava: prodlouženě klenutá, zaoblená; hladká nebo s lasturovitou chocholkou, popř. i s předním vrkočem, vzácněji s dobře uzavřenou špičatou chocholkou

Oči: tmavé, vikvové

Obočnice: úzké, jemné, nenápadné, světlé až masově narůžovělé.

Zobák: původní (střední), světlý, narůžovělý.

Ozobí: malé, jemné, s popraškem

Krk: střední, u rousných kratší, silnější, u ostatních delší, štíhlejší

Postava (trup): střední; hruď široká a hluboká (hlavně u rousných), hřbet lehce se svažující.

Křídla: dobře přilehlá, spočívající na ocase, nedosahují jeho konce.

Ocas: úzce složený, prodlužující hřbetní linii

Nohy: střední, u rousných se zdají kratší; neopeřené, nebo (vzácněji) s hustě opeřenými běháky až po prsty (punčoškatí), nebo hustě opeřené s dlouhými a dobře vyvinutými rousy a supími pery (rousní).

Opeření: husté, hladké, pružné, přilehlé, u rousných kypřejší

Barva: čisté, jemné, stejnoměrně a pravidelně rozložené; pruhy kapratost, bělopruhost, šupkatost i šupinatost úplné, stejnoměrné a dobře rozložené.

Držení těla: mírně nazad skloněné, u rousných nízké.

Pernaté ozdoby: na hlavě může být lasturovitá chocholka, popř. i doplněná předním vrkočem, nebo dobře uzavřená špičatá chocholka; nohy neopeřené nebo hustě opeřené po prsty (punčošky) anebo bohatě opeřené s dobře vyvinutými rousy a supími pery (rousní).

Kresba: v převládajícím bílém opeření jsou barevné jen křídelní štíty včetně křidélka (čtyři tuhá pírka), bílých je 7-10 krajních letek, na obou křídlech ve shodném počtu.

Rázy: a) rousní hladkohlaví, chocholatí ( s lasturovitou chocholkou) nebo dvojvrkočatí, vždy bělopruzí, šupkatí nebo šupinatí; bezrousí hladkohlaví; se špičatou chocholkou punčoškatí a s neopeřenýma nohama (bezrousí),
b) bezpruzí, pruhoví, kapratí a plnobarevní v modré/černé, stříbřité/šedohnědě, červených a žlutých; bělopruzí, šupkatí a šupinatí ve všech těchto barvách.

Výlukové vady: barevné peří jinde než na křídelních štítech, barevné (oranžové) nebo perlové oči, různookost.

Hrubé vady: bíle prokvetlé křídelní štíty, chybějící pero v křidélku.

Vady dle rozsahu: nečistá nebo nestejnoměrně rozložená barva, narezlost, zamodralost, nepravidelnost pruhů, kapratosti, bělopruhosti, nebo šupinatosti, vady kresby, zvýšený, snížený nebo nestejný v obou křídlech počet bílých letek, vady pernatých ozdob (slabý vývin, prořídlost, nepravidelnost atd.), u rousných vysoké držení těla.

Malé vady: vady hlavy, očí, obočnic, zobáku.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv

Galerie

TOPlist