E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Dragoun

Jiné názvy: anglický dragoun, S: dragúň, N: Dragoon, A: Dragoon.

Je to jedno z tzv. klasických bradavičnatých plemen holubů. Jeho popis je znám již od roku 1735 (Moore). Předci dragouna pocházeli pravděpodobně z Orientu; ve srovnání s u nás chovanými plemeny ho lze zařadit do poloviny vzdálenosti mezi indiánem a kariérem. Krev dragounů dnes též bezpochyby koluje v krvi dnešních poštovních holubů. Dragoun je velikostí těla shodný s poštovním holubem, liší se však od něho především svým zvláštním postojem a držení hlavy, silným a tupým zobákem a výjimečně jiskrnýma a rybízově červenýma očima. Dragoun je dosud velmi dobrý letec.

Velikost kroužku: 9

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. hlava, zobák, postava 2. ozobí, oči, obočnice, postoj (držení těla), 3. držení hlavy, barva a kresba opeření

Hlava: horní profil tvoří nízkou křivku; je bez jakékoli hrany nebo propadliny; při pohledu shora se jeví mezi očima široká, k zobáku klínovitě se zužující; před kořenem zobáku musí být bezpodmínečně vyplněná (musí být zachována linie klínu); při pohledu zpředu se jeví od oka k oku lehce zaoblená.

Oči: vystouplé, živé, jiskrné - u žlutých a červených oranžové, resp. žlutočervené; bílí a někteří straci mají oči vikvové, ostatní rázy jasně červené.

Obočnice: vyvinuté, široké a pevně příléhající; vnitřní kroužky jsou kulaté, vnější se směrem k záhlaví poněkud zužují; u bílých, žlutých a čistokrevně červených rázů jsou narůžovělé, u všech ostatních šedomodré; u všech pak vždy bíle ojíněné a temeno hlavy nepřesahující.

Zobák: dolní i horní stejné síly, značně vyvinutý a tupý; vodorovně nasazený (pomyslná spojnice proložená špičkou a kořenem zobáku se má dotýkat spodního okraje oční duhovky), dobře uzavřený; dolní zobák je prostý ozobí (bradavičnatých výrůstků); barva zobáku je závislá na barvě opeření.

Ozobí: značně vyvinuté, a to jak do výšky, tak do šířky (nedosahuje však velikosti ozobí kariéra); vyvinuto je pouze na horním zobáku; plně vyvinuté ozobí má dragoun nejdříve ve druhém až třetím roce svého života.

Krk: krátký a silný, k hlavě se jen nepatrně zužující; je bez lalůčku.

Postava (trup): hruď plná a široká; záda v ramenou široká, hřbet se směrem k ocasu zužuje a je viditelně skloněn nazad (se zemí svírá úhel 45°).

Křídla: silná, krátká, široká - leží na ocase a nekříží se; křídelní ohbí jsou zpředu zřetelná.

Ocas: krátký, dobře složený, nesený v linii hřbetu.

Nohy: krátké a poměrně široce nasazené a podkleslé; bérce a stehna jsou dobře osvalené, běháky a prsty neopeřené a většinou červené; drápky v barvě zobáku.

Opeření: protože dragoun musí být dobrý letec, je nezbytné kvalitní opeření bez jakýchkoli stop po narušení - musí být krátké, tvrdé a dobře vyvinuté.

Barva: nekladou se na ni zvláštní požadavky; barvy opeření by však měly být syté a čisté.

Držení těla: Postoj: v linii svažujícího se hřbetu by měl být nesen zobák (hlava)

Rázy: vyskytují se ve všech rázech známých u poštovních holubů v černé a červené (intenzívní i rozředěné) pigmentaci, dále straci, bělouši (grizzlyové) a bílí.

Výlukové vady: perlové oči, zkadeřené peří.

Hrubé vady: lalůček, "ozobí" na dolním zobáku, svěšená nebo křížící se křídla, dělený ocas

Vady dle rozsahu: vady hlavy, intenzity zbarvení očí, vady zobáku, ozobí dotýkající se obočnic, chybný postoj, resp. držení těla, slabá postava.

Malé vady: chybně držená (nesená) hlava, vady obočnic, ozobí; dlouhý nebo slabý krk a dosud nejmenované vady křídel, ocasu a nohou i barvy a kresby opeření.

Ostatní: (Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv)

Galerie

TOPlist