E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Krůty

Jiné názvy: Morky

Velikost a hmotnost odpovídající různým barevným rázům, společná je dobře utvářená a silně klenutá hruď, vzpřímená postava a klidné chování. Původem z Ameriky. Chovným cílem je zachovat specifické plemenné znaky, jako je velikost, tvar těla, hlava, štětka, bradavičnatost a další, dosáhnout početného potomstva, schopného tvořit kvalitní jatečnou drůbež s dobře utvářenou, širokou hrudí a s dobře osvalenými holeněmi, zajistit snášku 15 - 25 vajec u krůt, které sedí (ve dvou snáškových cyklech), nebo 80 - 100 vajec u krůt, od kterých se líhne v líhních; vejce mají žlutohnědou skořápku s tmavě hnědými nepravidelný skvrnami; minimální hmotnost násadových vajec je 70 g. Hmotnost: u bronzových, černokřídlých, bíle lemovaných krocan 9,0 - 14,0 kg, krůta 6,0 - 8,0 kg; u bílých nebo černých krocan 8,0 - 12,0 kg, krůta 5,0 - 7,0 kg; u černobílých, červených, měděných, modrých, žlutých krocan 6,0 - 10,0 kg, krůta 4, - 6,0 kg.

Velikost kroužku: 27-24, 24-22

Hlava: neopeřená, modré až blankytně modré barvy, hustě posázená masitými bradavicemi, při vzrušení se mění, zčervená a bradavičnatost se zvětšuje; nad kořenem zobáku stranou spuštěný masitý výrůstek, který se u krocanů při vzrušení více prodlužuje než u krůt; výrůstek vystupuje ze žlábku, který je u krocana neopeřený. Obličej je holý, neopeřený, modravý, při vzrušení červený. Lalok: pod zobákem volně visící kožní záhyb až do poloviny krku, stejné barvy jako barva obličeje.

Oči: velké, tmavé s černohnědou duhovkou.

Zobák: krátký, silný, zbarvený podle zbarvení peří.

Krk: středně dlouhý, tvořící mírný oblouk, v horní části neopeřený, pokrytý masitými bradavicemi namodralé a při vzrušení červené barvy.

Postava (trup): Trup protáhlý vejčitého tvaru, mohutný, v ramenou široký, dozadu se zužuje, dosti vysoko nesený. Záda dlouhá, zaoblená, podélně i příčně klenutá, spadající k ocasu. Prsa plná a široká, s černou hrudní štětkou. Břicho dobře utvářené, zaoblené.

Křídla: dlouhá, široká, výše nesená, přilehlá k tělu, krocan je při vzrušení spouští k zemi, roztahuje a ručními letkami brousí o zem.

Ocas: dlouhý, nasazený v linii zad, směřující šikmo k zemi, uzavřený, krocan jej při vzrušení postaví a vějířovitě rozevře.

Nohy: Holeně delší, silně zmasilé, pokryté těsně přiléhajícím peřím; ve spodní části vystupují z opeření. Běháky vysoké, silné, neopeřené, dobře vyvinuté ostruhy, barva podle barevného rázu.

Opeření: řidší, přilehlé, při vzrušení zježené po celém těle.

Barva: BRONZOVÁ: hruď, krk, záda i ohyb křídel v základní barvě černé s vysokým bronzovým leskem, zářícím v duhových barvách, ramena jsou sametově černě lemovaná, peří po stranách hrudi má u krocanů sytě černý a u krůt pískově až tmavě hnědý lem; kryt křídel je červenohnědý vysokým leskem a na konci se světle hnědým úzkým pruhem; každé pero na zádech až k ocasu má mít 1-2 cm široký zlatě až fialově zářivý bronzový pás zakončený úzkým sametově černým a širším kaštanově hnědým páskem; na křídlech je široký olivově zelený až bronzový příčný pruh, který končí sametově černým okrajem; letky tmavě šedohnědé s bílými příčnými pruhy, ocasní pera velmi široká, šedočerná s kaštanově hnědým pruhováním, před zlatohnědým pruhem na koci každého pera je 1-2 cm široký bronzový pásek, z obou stran lemovaný sametovou černí; zbarvení ocasního krytu je stejné, ale bronzový pruh je mnohem výraznější; peří holení je černé a je zakončeno 1-2 cm širokým bronzovým lemem, který u krocana doplňuje sametově černý a u krůty hnědý okraj; krocani mají na zádech zřetelně ohraničené černé sedlo s kovovým leskem; podsada je tmavě šedá; běháky jsou tmavohnědé, u starších zvířat pročervenalé.
ČERNOKŘÍDLÉ: shodné s bronzovými až na letky, které jsou šedočerné bez kresby, peří ocasního krytu a ocasu není pruhované, ale hnědě pepřené.
BÍLE LEMOVANÉ: shodné s bronzovými, místo hnědých lemů lemy bílé, což se jeví velmi zřetelně na prsou krůt, v krytu ocasu a v ocase, lesk je spíše do zeleného odstínu; sedlo krocana je černé bez lemů a téměř bez lesku.
BÍLÉ: čistě bílé zbarvení se stříbřitým leskem po celém těle s výjimkou černé štětky na hrudi, běháky u mladých výrazně růžové, u starších červené.
ČERNÉ: peří sametově černé, podsada tmavá, peří na zádech může mít bronzový lesk; běháky jsou černé, u starších zvířat poněkud světlejší, na koncích rejdovacích per a per krytu ocasu méně výrazný bronzový proužek.
ČERNOBÍLÉ (crölwitzské): každé pero je bílé s příčným černým pruhem a bílým koncovým lemem - zvláště výrazná je tato kresba v krytu ocasu a na rejdovácích; ruční letky velmi tmavě šedé s bílými ostny, loketní letky bílé s větší nebo menší černou kresbou převážně na vnějším praporu, záda krocanů černá bez lemu, prokreslená nejsou vadou; kresba krůt je méně výrazná, běháky masové až světle červené.
ČERVENÉ: rovnoměrná výrazná červeň, připouštějí se světlé špičky křídel; běháky tmavohnědé s jednotlivými tmavými šupinami; krocani mají krycí peří úzce černě lemované; podsada je načervenalá.
MĚDĚNÉ: svítivá sytá barva mědi s jasným leskem, barevný tón by měl být pokud možno vyrovnaný po celém těle; u krocana je peří na krku, hrudi, břiše, zádech a krytu křídel lemováno černomodrým lesklým lemem, u krůt nejsou lemy tak výrazné, ale jsou žádoucí; letky nemají lemy; na ocasních perech je 2 cm široké světlé zakončení a před ním stejně široký tmavý pruh, ocas a letky jsou lehce pepřené, podsada světle šedá až stříbřitě šedá, ne však bílá, ostny per jsou červenohnědé; lesk u krůty většinou nebývá tak výrazný jako u krocana, ale peří nesmí mít matné; běháky jsou tmavohnědé.
MODRÉ: rovnoměrně sytá modrá barva v tmavším nebo světlejším odstínu, ocas i kryt ocasu mají na konci per bílý lem; letky vyrovnaně světlejší nebo tmavší s příčným bílým pruhováním podsada modrá, běháky mladých zvířat světle masové až růžové, u starších červené.
ŽLUTÉ: sytá okrová žluť, běháky masové až světle červené barvy, krocani mají na většině krycího peří úzký černý koncový lem a více lesku v peří.

Výlukové vady: malý tělesný rámec, nedostatečně vyvinuté prsa, nízko nesený trup, úzká záda, příliš krátká nebo křivá prsní kost, chybějící štětka u krocanů. U bronzových: chybějící bronz, černé letky bez pruhování, chybějící lemy, bílé lemování peří. U černokřídlých bílé lemy, náznak kresby letek, příčné žíhání rejdováků. U bíle lemovaných zahnědlé lemy, chybějící lemy, letky bez kresby, světlejší, zašedlá základní barva. U bílých silně žluté peří, zcela bílé běháky bez jakéhokoli náznaku růžové barvy. U černých světlé běháky, mnoho hnědé barvy v křídlech, v zádech nebo v podsadě, bílé skvrny v letkách, příliš světlá podsada, bílé ostny per. U černobílých chybějící kresba, peří bez lesku, jiná barva než bílá a černá. U červených bílé ostny per, tmavé zakončení ocasu, zcela bílé letky a rejdováky, zašedlá podsada, výrazné pepření. U měděných bílá nebo červená podsada, bílá pera v ocase, bílé letky, bílé ostny per, chybějící nebo naopak velmi hrubé lemování. U modrých bílá podsada, bílé letky, výrazná hnědá barva v peří. U žlutých matná barva, bílé letky a rejdováky.

Malé vady: poněkud menší tělesný rámec, méně vzpřímený postoj, chybějící ostruhy u krocanů. U bronzových nejasná kresba letek, místo hnědého lemu lem pískově tmavé barvy, starší krůty mohou mít na prsou širší lemování. U černokřídlých světlejší lemy. U bíle lemovaných slabší lemování, zčásti chybějící lemování na prsou krůt, nejasná kresba letek. U bílých mírně nažloutlé peří, světlá až masová barva běháků. U černých poněkud světlejší skvrny v křídech nebo v opeření holení. U černobílých smytá kresba, bílý krk krůty. U červených světlejší letky, slabší pepření, probělené letky a rejdováky, světlá podsada. U měděných poněkud světlejší hruď a holeně, tmavé skvrny na holeních a zádech, slité pepření v letkách a ocase, slabé lemování, méně lesku. U modrých světlý lem na prsou, světle kreslené peří, světlejší holeně, slabá hnědá kresba. U žlutých světlá hruď, světlé holeně, světlý ocas, světlejší letky, slabé pepření letek a rejdováků.

Ostatní: Plemenné znaky krůty odpovídají výše uvedeným znakům krocana. Liší se v následujícím: ve tvaru těla odpovídá krocanovi, je však menší, má řídce ochmýřenou hlavu, zejména ve žlábku - podle toho se může u mladých jedinců rozlišovat pohlaví, chybějící masitý výrůstek není vadou; u některých starších krůt vystupuje z opeření na hrudi černá hrudní štětka; při vzrušení může i krůta vzpřímit ocasní pera.

Zdroj: Vzorník plemen drůbeže; F. Tuláček a kolektiv.

TOPlist