E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Bublák altenburský

Jiné názvy: Polní bublák, Polný altenburský bublák, Altenburger Trommeltaube, Altenburg Trumpeter, Tambour ďAltenbourg

Nemá žádné pernaté ozdoby a tělesnými tvary se podobá polnímu holubovi. Liší se od něho hlasovým projevem, který je v centru pozornosti chovatelů a měl by být vždy častý a nápadný, více než u jiných plemen bubláků. Chován je hlavně v Německu, u nás i v jiných zemích jen zřídka. Vedle hlasového projevu je věnována pozornost ještě barevnosti, popř. barvě oka, a nepatrně i dalším znakům. Vhodný je do volného chovu. Předpokladem ocenění na výstavách by mělo být ověření častosti a intenzity bublání. Měl by se tak projevovat i ve výstavní kleci, či přepravce.

Velikost kroužku: 8

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. bublání, jeho častost a intenzita 2. barva, kresba, opeření 3. hlava, oko a ostatní znaky

Hlava: střední, dobře zaoblené vyšší čelo, temeno až týl.

Oči: perlové, co možná čisté/bílé; u bílých, bělohlavých a mniších můžou být vikvové.

Obočnice: slabě vyvinuté, odpovídající barvě opeření.

Zobák: střední, ve špičce slabě ohnutý; tmavý nebo světle rohově zbarvený (podle barvy opeření), při bílé hlavě světle masově zbarvený.

Ozobí: málo vyvinuté, s bělavým popraškem.

Krk: střední, dokreslující linie plné, široké a dobře zaoblené hrudi.

Postava (trup): silného holuba polního; hruď plná, široká, zaoblená; hřbet skoro vodorovný, málo se svažující.

Křídla: středně dlouhá, spočívající na ocase.

Ocas: delší, se širokými rýdovacími péry; dobře složený, nerozdvojený (vidličnatě).

Nohy: střední, neopeřené, červené.

Opeření: husté, ale ne příliš pevně přilehlé.

Barva: čistá, rovnoměrně a pravidelně rozložená; vzorky barevných řad (pruhy, kapratost, šupinatost atd.) dobře ohraničené a rozložené, tmavý v červené a žluté (popelavých) s bílými letkami a ocasem; hřbet vždy tažený.

Držení těla: skoro vodorovné, málo se svažující.

Kresba: celobarevní bez bílé kresby (nepočítaje vzorky barevných řad); strakatí (strakové) a tygři s pravidelným rozložením bílého a barevného peří, popř. jen s kropenatou hlavou; tygři musí mít barevná prsa, letky a ocas; bělohlaví mají bílou hlavu a letky, ocas je barevný; mniší mají bílou hlavu, letky a ocas (bílých letek 7 - 10, hlava bílá pod oko).

Rázy: celobarevní - bezpruzí, pruhoví, kapratí, tmaví (jen v červené a žluté) a plnobarevní v černé/modré, šedohnědé/stříbřité, červené a žluté; bělopruzí, šupinatí, strakové, tygři a s kropenou hlavou v týchž barvách; bělohlaví a mniší v týchž barvách; bělouši a bílí.

Výlukové vady: chybějící bublání; barevné nebo tržené oči, náznak pernatých ozdob.

Hrubé vady: vidličnatý ocas, vady opeření (špatně vyvinuté, lámavé atd.)

Vady dle rozsahu: hranatá hlava, malá, slabá nebo neforemná postava, vady barvy a kresby (nečistá, nepravidelně rozložené vzorky, třetí pruh, matná, nelesklá).

Malé vady: plochá hlava, červené obočnice, vztyčený postoj.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv

Galerie

TOPlist