E-Shop | | | Zvířata | | | Burza | | | Fórum | | | Aukce |
Jiné názvy: Polní bublák, Polný altenburský bublák, Altenburger Trommeltaube, Altenburg Trumpeter, Tambour ďAltenbourg
Nemá žádné pernaté ozdoby a tělesnými tvary se podobá polnímu holubovi. Liší se od něho hlasovým projevem, který je v centru pozornosti chovatelů a měl by být vždy častý a nápadný, více než u jiných plemen bubláků. Chován je hlavně v Německu, u nás i v jiných zemích jen zřídka. Vedle hlasového projevu je věnována pozornost ještě barevnosti, popř. barvě oka, a nepatrně i dalším znakům. Vhodný je do volného chovu. Předpokladem ocenění na výstavách by mělo být ověření častosti a intenzity bublání. Měl by se tak projevovat i ve výstavní kleci, či přepravce.
Velikost kroužku: 8
Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. bublání, jeho častost a intenzita 2. barva, kresba, opeření 3. hlava, oko a ostatní znaky
Hlava: střední, dobře zaoblené vyšší čelo, temeno až týl.
Oči: perlové, co možná čisté/bílé; u bílých, bělohlavých a mniších můžou být vikvové.
Obočnice: slabě vyvinuté, odpovídající barvě opeření.
Zobák: střední, ve špičce slabě ohnutý; tmavý nebo světle rohově zbarvený (podle barvy opeření), při bílé hlavě světle masově zbarvený.
Ozobí: málo vyvinuté, s bělavým popraškem.
Krk: střední, dokreslující linie plné, široké a dobře zaoblené hrudi.
Postava (trup): silného holuba polního; hruď plná, široká, zaoblená; hřbet skoro vodorovný, málo se svažující.
Křídla: středně dlouhá, spočívající na ocase.
Ocas: delší, se širokými rýdovacími péry; dobře složený, nerozdvojený (vidličnatě).
Nohy: střední, neopeřené, červené.
Opeření: husté, ale ne příliš pevně přilehlé.
Barva: čistá, rovnoměrně a pravidelně rozložená; vzorky barevných řad (pruhy, kapratost, šupinatost atd.) dobře ohraničené a rozložené, tmavý v červené a žluté (popelavých) s bílými letkami a ocasem; hřbet vždy tažený.
Držení těla: skoro vodorovné, málo se svažující.
Kresba: celobarevní bez bílé kresby (nepočítaje vzorky barevných řad); strakatí (strakové) a tygři s pravidelným rozložením bílého a barevného peří, popř. jen s kropenatou hlavou; tygři musí mít barevná prsa, letky a ocas; bělohlaví mají bílou hlavu a letky, ocas je barevný; mniší mají bílou hlavu, letky a ocas (bílých letek 7 - 10, hlava bílá pod oko).
Rázy: celobarevní - bezpruzí, pruhoví, kapratí, tmaví (jen v červené a žluté) a plnobarevní v černé/modré, šedohnědé/stříbřité, červené a žluté; bělopruzí, šupinatí, strakové, tygři a s kropenou hlavou v týchž barvách; bělohlaví a mniší v týchž barvách; bělouši a bílí.
Výlukové vady: chybějící bublání; barevné nebo tržené oči, náznak pernatých ozdob.
Hrubé vady: vidličnatý ocas, vady opeření (špatně vyvinuté, lámavé atd.)
Vady dle rozsahu: hranatá hlava, malá, slabá nebo neforemná postava, vady barvy a kresby (nečistá, nepravidelně rozložené vzorky, třetí pruh, matná, nelesklá).
Malé vady: plochá hlava, červené obočnice, vztyčený postoj.
Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv