E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Bublák bucharský

Jiné názvy: Bucharische Trommeltaube, Bokhara Trumpeter, Tambour de Boukharie, Bucharskij trubač-barabanščik

Jedno z nejznámějších a světově nejrozšířenějších plemen bubláků; u nás však chované jen zřídka až ojediněle. Podílel se na vzniku většiny ostatních plemen bubláků. Vedle zvláštního hlasového projevu, typického pro bubláky, je pro něho charakteristický mimořádný rozvoj pernatých ozdob, který ho staví již na rozhraní skupiny plemen strukturových. Nad ostatními bubláky vyniká velikostí danou však do značné míry právě bohatším opeřením a mohutně vyvinutými pernatými ozdobami, mezi nimiž na předním místě je čelní růžice, překrývající až oči. Také lasturovitá chocholka a rous se supími pery jsou silně vyvinuté a dávají postavě dojem kompaktnosti a rozlehlosti hlavně do šířky. Je škoda, že hlasovému projevu se v poslední době věnuje jen méně pozornosti. Je to okrasné plemeno, vhodné především do voliérového chovu.

Velikost kroužku: 12

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. opeření, pernaté ozdoby (a hlasový projev) 2. postava, držení těla 3. barva a ostatní znaky

Hlava: velká, plochá, široká; s bohatě vyvinutou čelní růžicí a lasturovitou chocholkou.

Oči: perlové, u bílých vikvové.

Obočnice: úzké, jemné; u černých a modrých tmavé, u světlých světlé, narůžovělé.

Zobák: střední, zesílený; u černých a modrých tmavý, u ostatních podle opeření rohově zbarvený až světlý, narůžovělý.

Ozobí: malé, jemné, s popraškem.

Krk: krátký, velmi silný a plný.

Postava (trup): nízká, široká, plná; hruď široká, dobře klenutá, zaoblená; hřbet široký, jen málo se svažující.

Křídla: poměrně dlouhá a široká, letky dosahují ke konci ocasu a volně na něm spočívají.

Ocas: prodlužuje hřbetní linii.

Nohy: nízké, bohatě opeřené se silně vyvinutými supími pery a rousem

Opeření: husté, dlouhé, široké, pružné, kypré.

Barva: co možná čistá, stejnoměrná a pravidelně rozložená.

Držení těla: skoro vodorovné, nízké, kompaktní; s pernatými ozdobami vytváří vyplněnou siluetu shora postupně se rozšířující (při pohledu zpředu).

Pernaté ozdoby: na čele bohatě vyvinutá a propeřená čelní růžice, sahající až ke konci zobáku, jejž dobře kryje, překrývá oči a temeno hlavy; v záhlaví široká lasturovitá chocholka, od ucha k uchu, ukončená postranními růžicemi, na šíji přechází v hřívu; na lýtkách dlouhá hustá supí pera, nohy hustě opeřené s dlouhým a hustým rousem, uspořádaným do půlkruhu a směřujícím do stran; prostor mezi tělem a rousem je zcela vyplněný opeřením, k čemuž přispívá i bohatě vyvinuté peří na břišní straně těla.

Kresba: celobarevní bez bílé kresby; stříkaní a strakatí (strakové) s co možná rovnoměrným a pravidelným bílým stříkáním nebo skvrněním, letky ocas a rous mohou být i bílé.

Rázy: bílí; modří bezpruzí, pruhoví a kapratí; plnobarevní černí, červení a žlutí; stříkaní a strakatí v týchž barvách; možné jsou i další barvy.

Výlukové vady: oranžové oči nebo různookost

Vady dle rozsahu: malá útlá postava, vysoké nohy,malá hlava, málo nebo nepravidelně vyvinuté pernaté ozdoby narušená kompaktnost siluety, prořídlé peří.

Malé vady: vady zobáku, barvy očí a obočnic, barvy a kresby opeření.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv

TOPlist