E-Shop | | | Zvířata | | | Burza | | | Fórum | | | Aukce |
Jiné názvy: Moravský bělohlávek, Hrvoliak bielohlávok, Böhmischer Kröpfer, Moravian Whitehead or Bohemian Pouter
Vedle durynského voláče a částečně i slezského voláče lysého (posledně jmenovaný je však hladkohlavý) je voláč bělohlávek jedním z u nás chovaných voláčů, jejichž texty vzorníků se od sebe příliš neliší, v chovech jsou vzájemně křížení, a proto je jejich posuzování na výstavách značně obtížné. Při benevolentním posuzování drobných a mnohdy jediných rozlišovacích znaků by časem mohlo dojít i k splývání některých plemen. Voláč bělohlávek je středně velký voláč (v německých vzornících nepochopitelně nazývaný voláč český); ve skutečnosti je takřka shodný s voláčem durynským, od něhož se teoreticky liší jen zákresem hlavy (rozdíl je vymezen 5 mm vzdáleností) a především tím, že nesmí být celobarevný nebo v kombinaci bělohroté a běloocasé kresby. Jako u všech voláčů, tak i u bělohlávka hodnotíme především jeho volatost, tvar a držení těla a částečně i tvar chocholky. Velkou pozornost musíme též věnovat předepsanému zákresu hlavy, barvě zobáku a nepříliš šťastně volené kresebné kombinaci bělohlávek/tygr.
Velikost kroužku: 8
Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. tělesné tvary, držení těla a postoj, volatost, kresba 2. chocholka, barva zobáku, barva a lesk opeření 3. ostatní znaky
Hlava: s klenutým čelem
Oči: vikvové
Obočnice: jemné; černí, červení a žlutí mají obočnice červené, ostatní světlé až šedé (červené nejsou vadou).
Zobák: normální délky; černí a modří mohou mít spodní zobák černý, avšak horní musí být vždy světlý; ostatní mají zobák světlý;
Ozobí: nevyvinuté.
Krk: dlouhý, vztyčený. Vole dobře nafouklé, hruškovitého tvaru; v horní části vždy širší, u hrudi mírně podvázané.
Postava (trup): svými znaky musí připomínat ušlechtilého voláče; hruď je normální šířky; holubi větší než 42 cm si musí uchovat 2/3 celkové délky před běháky.
Křídla: silná, k tělu přitažená; dobře kryjí hřbet; letky jsou sevřené a leží na ocase.
Ocas: normální délky, složený a nesený v linii hřbetu; země se nedotýká.
Nohy: normální délky; běháky a prsty neopeřené; drápky světlé (barevné jsou tolerovány)
Opeření: na strukturu opeření nejsou kladny zvláštní požadavky.
Barva: požadovány jsou barvy syté a čisté; modří mají černé letky a je jim tolerován světlejší hřbet; požadovaný lesk: černí na voleti modrozelený, jinde zelený; červení na voleti červený, jinde modrozelený; žlutí na voleti růžový; modří na voleti modrozelený; stříbřití na voleti stříbrný (zelenavý nádech není vadou);
Držení těla: vzpřímené.
Pernaté ozdoby: špičatá chocholka převyšující temeno hlavy.
Kresba: barevné je celé tělo i chochoka; u všech rázů je bílá hlava, jejíž spodní zákres je veden v linii: koutky zobáku - spodní okraj obočnice - záhlaví.
Rázy: černí, šedohnědí, červení a žlutí; bezpruzí, pruhoví a kapratí v modré, stříbřité, červené a žluté; bělopruzí a tygři v týchž barvách
Výlukové vady: chybějící chocholka, černý horní zobák u černých a modrých, bílý zákres hlavy hlubší než 5 mm pod spodní okraje obočnic, jiné oči, než je předepsáno; u tygrů spojená kresba krku a hlavy.
Hrubé vady: svěšená křídla, dělený ocas.
Vady dle rozsahu: vady volatosti, tělesných tvarů, postoje a držení těla, chybná kresba hlavy (rozhraní do 5 mm pod spodní kraje obočnic), vady barvy opeření a zobáku.
Malé vady: vady hlavy, obočnic, struktury a lesku peří, chocholky, další vady kresby; dlouhá křídla a ocas.
Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv