E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Voláč bělohlávek

Jiné názvy: Moravský bělohlávek, Hrvoliak bielohlávok, Böhmischer Kröpfer, Moravian Whitehead or Bohemian Pouter

Vedle durynského voláče a částečně i slezského voláče lysého (posledně jmenovaný je však hladkohlavý) je voláč bělohlávek jedním z u nás chovaných voláčů, jejichž texty vzorníků se od sebe příliš neliší, v chovech jsou vzájemně křížení, a proto je jejich posuzování na výstavách značně obtížné. Při benevolentním posuzování drobných a mnohdy jediných rozlišovacích znaků by časem mohlo dojít i k splývání některých plemen. Voláč bělohlávek je středně velký voláč (v německých vzornících nepochopitelně nazývaný voláč český); ve skutečnosti je takřka shodný s voláčem durynským, od něhož se teoreticky liší jen zákresem hlavy (rozdíl je vymezen 5 mm vzdáleností) a především tím, že nesmí být celobarevný nebo v kombinaci bělohroté a běloocasé kresby. Jako u všech voláčů, tak i u bělohlávka hodnotíme především jeho volatost, tvar a držení těla a částečně i tvar chocholky. Velkou pozornost musíme též věnovat předepsanému zákresu hlavy, barvě zobáku a nepříliš šťastně volené kresebné kombinaci bělohlávek/tygr.

Velikost kroužku: 8

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. tělesné tvary, držení těla a postoj, volatost, kresba 2. chocholka, barva zobáku, barva a lesk opeření 3. ostatní znaky

Hlava: s klenutým čelem

Oči: vikvové

Obočnice: jemné; černí, červení a žlutí mají obočnice červené, ostatní světlé až šedé (červené nejsou vadou).

Zobák: normální délky; černí a modří mohou mít spodní zobák černý, avšak horní musí být vždy světlý; ostatní mají zobák světlý;

Ozobí: nevyvinuté.

Krk: dlouhý, vztyčený. Vole dobře nafouklé, hruškovitého tvaru; v horní části vždy širší, u hrudi mírně podvázané.

Postava (trup): svými znaky musí připomínat ušlechtilého voláče; hruď je normální šířky; holubi větší než 42 cm si musí uchovat 2/3 celkové délky před běháky.

Křídla: silná, k tělu přitažená; dobře kryjí hřbet; letky jsou sevřené a leží na ocase.

Ocas: normální délky, složený a nesený v linii hřbetu; země se nedotýká.

Nohy: normální délky; běháky a prsty neopeřené; drápky světlé (barevné jsou tolerovány)

Opeření: na strukturu opeření nejsou kladny zvláštní požadavky.

Barva: požadovány jsou barvy syté a čisté; modří mají černé letky a je jim tolerován světlejší hřbet; požadovaný lesk: černí na voleti modrozelený, jinde zelený; červení na voleti červený, jinde modrozelený; žlutí na voleti růžový; modří na voleti modrozelený; stříbřití na voleti stříbrný (zelenavý nádech není vadou);

Držení těla: vzpřímené.

Pernaté ozdoby: špičatá chocholka převyšující temeno hlavy.

Kresba: barevné je celé tělo i chochoka; u všech rázů je bílá hlava, jejíž spodní zákres je veden v linii: koutky zobáku - spodní okraj obočnice - záhlaví.

Rázy: černí, šedohnědí, červení a žlutí; bezpruzí, pruhoví a kapratí v modré, stříbřité, červené a žluté; bělopruzí a tygři v týchž barvách

Výlukové vady: chybějící chocholka, černý horní zobák u černých a modrých, bílý zákres hlavy hlubší než 5 mm pod spodní okraje obočnic, jiné oči, než je předepsáno; u tygrů spojená kresba krku a hlavy.

Hrubé vady: svěšená křídla, dělený ocas.

Vady dle rozsahu: vady volatosti, tělesných tvarů, postoje a držení těla, chybná kresba hlavy (rozhraní do 5 mm pod spodní kraje obočnic), vady barvy opeření a zobáku.

Malé vady: vady hlavy, obočnic, struktury a lesku peří, chocholky, další vady kresby; dlouhá křídla a ocas.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv

TOPlist