E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Parukář

Jiné názvy: anglický parukář, S: parochniak, N: Perückentaube, A: Jacobin, F: Capucin, R: Jakobin.

Jedno z nejstarších plemen okrasných holubů, původem patrně z Indie, zušlechťované však hlavně v Evropě a Americe již téměř pět století. Rozšířené je po celém světě, ale jako chovatelsky vysoce náročný produkt vrcholného šlechtění nikde hojně. Naše chovy patří ke špičkovým ve světovém měřítku. Řadí se do skupiny strukturovitých holubů, na rozdíl od pávíka však šlechtění bylo zaměřeno téměř výlučně na rozvoj pernatých ozdob hlavy, jen s nepatrným přídatným projevem na tělesných tvarech, hlavně délce a nízkosti postavy. Charakteristickým znakem je paruka, která se rozprostírá po celé délce krku, od ramen přes hlavu až na prsa. Vyžaduje se její uzavřenost, pravidelnost, pevnost hustota peří. Je to výlučně okrasné plemeno, vhodné spíše pro voliérový chov.

Velikost kroužku: 9

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. pernaté ozdoby, opeření 2. postava včetně krku a nohou, držení těla 3. barva a kresba

Hlava: vzhledem k postavě malá, nízce klenutá, zaoblená

Oči: perlové

Obočnice: malé, hladké, narůžovělé až červené

Zobák: střední, světlý, narůžovělý; tmavší dolní zobák je přípustný (u černých a modrých).

Ozobí: malé, hladké, s bílým popraškem

Krk: delší (čím delší, tím lepší), nesený vztyčeně až v mírném záklonu

Postava (trup): štíhlá, delší, vzpřímená, svažující se postupně mírněji k ocasu, s lehce prohnutým hřbetem

Křídla: dlouhá, nesená na ocase

Ocas: úzce složený, nepříliš dlouhý

Nohy: nízké, neopeřené

Opeření: elegantní, v přední části vztyčené, v zadní části postupně až téměř vodorovné

Barva: co možná rovnoměrná, sytá a čistá

Držení těla: elegantní, v přední části vztyčené, v zadní části postupně až téměř vodorovně

Pernaté ozdoby: nejdůležitějším znakem je paruka, vytvořená dlouhým peřím paprskovitě se rozbíhajícím na všechny strany z postranních růžic (vírů) na bocích krku; růžice mají být výrazné, kruhovitě se rozbíhající z jediného bodu (nebo mírně vertikálně prodloužené), který je níže než střed paruky; oboustranné růžice se spojují ve hřívě; paruka se skládá z: a) hřívy - zadní, nejmohutnější část; je hustá a pevná, bez mezer, přechází do klobouku; b) klobouku - vrchní část paruky, hustě uzavřená a dobře zaoblená (ne špičatá nebo hranatá); peří co nejdelší, aby se vypínalo nad hlavou, aniž by se dotýkalo hlavy; c) řetězu - přední část paruky; jsou to dlouhá a hustá pera přiléhající ke krku, dobře uzavřená, sahající nad zobák a vytvářející nepřerušovaný oblouk až po prsa; při pohledu zpředu má být paruka úzká a dobře přiléhat ke krku a hlavě, při pohledu z boku má být vysoká, široká a co možná kruhovitá

Kresba: bílá je vždy hlava, ocas a 6-10 krajních letek; ostatní opeření je barevné, nebo - u stříkaných je co možná rovnoměrné barevné stříkání na bílém opeření po celém těle včetně na paruce, - u chryzantém je v převládajícím bílém opeření barevné stříkání jen na paruce, - u bílých je všechno opeření bílé.

Rázy: bílí; bezpruzí, pruhoví, kapratí a plnobarevní v modré/černé, stříbřité/šedohnědé, červené a žluté; stříkaní a chryzantémy ve všech těchto barvách.

Vady dle rozsahu: malá nebo příliš velká a nemotorná postava, krátký krk, široká záda, nízký, řídký nebo otvřený klobouk, krátké nebo příliš měkké peří v paruce, volná řídká hříva, otevřený řetěz, vodorovné držení těla.

Malé vady: různookost, tržené oči, nedostatky barvy a kresby

Galerie

TOPlist