E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Pražský středozobý rejdič

Jiné názvy: Zkráceně pržský středozobý; S: pražský stredozobý letůn, N: Prager mittelschnäbliger Tümmler.

Letový (flying) typ pražského krátkozobého rejdiče, s jednoduššími formami hlavy, jen náznakově hranatými, a se zkráceným (středním) zobákem, jenž mu dobře umožňuje samostatné krmení mláďat, jak vlastních, tak podsazených krátkozobých. Ostatními tělesnými znaky i barevností odpovídá pražskému krátkozobému, v jehož chovu plní důležitou funkci chůvek i doplňkovou genetickou rezervu pro případné osvěžení krve a další zušlechťování. K závodnímu letu je využíván zřídka; požadavkem je minimální výkon 1 - 2 h středně vysokého letu (ve výšce 200 - 600 m), s tahem do vzdálenosti asi 5 km. Bez potíží by se měl vrátit při vypuštění ze vzdálenosti 5 - 20 km.

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. předpoklady dobrého letového výkonu a samostatného odchovu mláďat, fyzický a zdravotní stav, kvalita opeření 2. postava, křídla, hlava, oči 3. zobák, obočnice, barva a kresba

Hlava: nižší, užší a delší ne kostkovitá (působí dojmem, jako by z ní vznikla povytažením dopředu za zobák), přesto však poměrně vysoká a široká; čelo je šikmé, co možná v jedné linii s horním zobákem, oba očnicové a jeden týlní hrbolek jsou mírně vystouplé; tvar je hranatý až mírně zaoblený.

Oči: poměrně velké, živé; duhovka perlová, u bílých může být a u sedlatých je vikvová.

Obočnice: úzké, jemné; růžové až červené nebo odpovídající barvě opeření (u čápků tmavé).

Zobák: středně dlouhý až zkrácený (od čelního opeření 10 - 14 mm), ne příliš silný, ale široce nasazený, mírně klopený; dobře vyvinutý, mírně tupý, vyhovující pro samostatné krmení máďat

Ozobí: malé, jemné, s bílým popraškem

Krk: středně dlouhý, štíhlý, široce nasazený, držený vztyčeně (svisle); hrdlo jemně vykrojené.

Postava (trup): drobná, jemná, středně dlouhá (24 cm), působí dojmem velmi dobrého letce; hruď dobře vyvinutá, poměrně široká, vypjatá, dobře zaoblená; hřbet kratší, mírně se svažující.

Křídla: středně dlouhá až kratší, pevná, kompaktní, letky široké, bez mezer; spočívají na ocase a nekříží se, čtyři vnitřní ruční letky mírně pozdvižené, vytvářejí tzv. štítky.

Ocas: středě dlouhý, úzce složený, o 1 cm delší než křídla (složená)

Nohy: střední, neopeřené

Opeření: husté, krátké, široké, přiléhavé, pružné a hladké, dobře vyvinuté a seřazené

Barva: co možná čistá, sytá, jednotná a pravidelně rozložená, s odpovídajícím leskem

Držení těla: v mírně vztyčeném sklonu, elegantní, jakoby v postřehu.

Kresba: co možná přesná, ostře ohraničená; vymezení shodné jako u pražského krátkozobého.

Rázy: 1. skupina běloušů a příbuzných:
a) modří a stříbřití pruhoví, plaví červenopruzí a žlutopruzí
b) bělopruzí v týchž a v plnobarevných barvách
c) bělouši grošovaní ("mramorovaní") v týchž barvách
d) čápci barevnohrotí a bílí (bělouši homozygotní) v týchž barvách, bezpruzí i pruhoví, s bílou hlavou
e) běloprsí (vlaštovky) v týchž barvách, většinou s modifikací běloušů grošovaných
2. skupina ostatních (malovaných):
A) bílí a celobarevní černí, šedohnědí, červení a žlutí (plnobarevní)
b) bělohrotí v týchž barvách a v modré
c) sedlatí v týchž barvách i v červeně a žlutě popelavé (plnobarevných) a v jiných modifikacích
d) tygříci v černé, šedohnědé, červené a žluté

Výlukové vady: degenerační znaky signalizující sníženou schopnost letu, nerozvité peří, deformace zobáku, barevné oči, různookost

Hrubé vady: nesprávná barva očí, tržené oči, lalůček, svěšená křídla

Vady dle rozsahu: vady tvaru hlavy, postavy, kvality opeření; cizí zabarvené v barvě opeření (např. zamodralost), bílé peří v místech, jež mají být barevná, a naopak; prohozené letky nebo rýdovací pera

Malé vady: vady barvy zobáku a obočnice, barvy a kresby opeření, nedostatek lesku; zkřížené letky, vodorovné držení těla.

Ostatní: Zdroj: Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv

TOPlist