E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

Norimberský skřivan

Jiné názvy: Norimberský škovránok, Nürnberger Lerche, Nuremberg Lark, Alouette de Nuremberg

Je význačným představitelem skupiny barevných holubů, rozšířeným hlavně v Německu, méně i jinde ve světě; u nás je chován málo. Zajímavý svým zbarvením, které připomíná holuba hýla - je vlastně jeho rozředěnou barevnou obdobou, tj. v šedohnědé řadě s bronzovou modifikací po většině opeření (sírové s okrovým zbarvením); křídla a ocas zůstávají v šedohnědé řadě - bezpruhá, pruhová a kapratá. Na rozdíl od hýla je však vždy hladkohlavý. Existují ovšem příbuzná plemena skřivanů, lišící se hlavně jen zbarvením, takže mohou být hodnocena jako jeho další barevné rázy, a ta jsou i chocholatá; chocholatý skřivan (bernský) má špičatou chocholku a zbarvení podobné koburskému, navíc se liší i oranžovým okem; punčoškatý skřivan (luzernský, čti lucernský) má rovněž zbarvení koburského skřivana a má špičatou chocholku, navíc i opeřené běháky; uhlový skřivan (jihoněmecký) je bez pernatých ozdob jako norimberský, avšak zbarvení má ve stupni tmavém šedohnědé barevné řady - je požadován co možná nejvíce černý, na prsou s ohnivě bronzovým zabarvením, oči má oranžově červené. Tato plemena nebo rázy mají ovšem četné další příbuzné, lišící se vcelku nepatrně hlavně barevnými znaky ("Goldkragen", "Kupferkragen", jednobarevní atd.), takže jejich přirazením by se paleta rázů velmi rozšířila a zkomplikovala. Naštěstí u nás nepřicházejí v úvahu. Norimberský skřivan (i jeho příbuzní) vyniká temperamentem a létavostí; je výborný polař a uplatňuje se i svou užitkovostí. Hodí se především do volného chovu.

Velikost kroužku: 8

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. Znaky barevnosti, kvalita opeření, 2. Postava, oči, obočnice, 3. Hlava, zobák, nohy.

Hlava: nízce klenutá, s nižším čelem; hladká

Oči: tmavé

Obočnice: úzké, načervenalé

Zobák: střední (původní); světle zbarvený

Ozobí: malé, jemné

Krk: střední, štíhlý, hrdlo hluboce a zakulaceně vykrojené

Postava (trup): štíhlého, ale silného polního holuba, hruď lehce vyklenutá, hřbet mírně se svažující

Křídla: dlouhá, přilehlá, letky spočívají na ocase

Ocas: úzce složený, prodlužující hřbetní linii, delší než křídla

Nohy: střední, neopeřené, živě červené; drápky světlé

Opeření: dobře vyvinuté, hladké, pružné, přilehlé; bez pernatých ozdob.

Barva: hlava, krk, hruď a celá spodní strana po podocasník sírová s okrovým zabarvením, čím ohnivější, tím lepší, co možná jednolitá, stejnoměrná, čistá a lesklá, teprve za nohama může být světlejší až žlutavě bílá; křídla a ocas se zbarvením a vzorkem šedohnědé barevné řady, tj. stříbřité bezpruhé a pruhové (tzv. mlynáři) nebo kapraté ("skřivánčí"), avšak žádoucí je, aby plavá barva byla co nejsvětlejší, až téměř vybělená a plnobarevný vzorek (pruhy nebo kapratost) co nejtmavší a s potlačením hnědi, tj. blížící se černé; u letek je dávána přednost světlejšímu (nažloutlému) až bílému zbarvení vnější viditelné části (ruční letky).

Držení těla: mírně nazad skloněné, živé, temperamentní

Kresba: bez zvláštní bílé kresby

Rázy: bezpruzí a pruhoví (mlynáři), kapratí (skřivani)

Vady dle rozsahu: tmavý zobák, vady opeření, vady barevnosti (narezlost, zamodralost, šedomodré příuší, hrdlo nebo šíje, tmavé letky, příliš hnědé nebo narezlé pruhy a kaprování, široké nebo nestejnoměrné pruhy, nepravidelná nebo slitá kapratost, nečistý hřbet, nerovné ohraničení světlého hřbetu od tmavšího ocasu).

Malé vady: suchá hlava s náznakem hranatosti, hrubší obočnice, vadné zbarvení drápků, náznak třetího pruhu.

Ostatní: (Vzorníky plemen holubů; J. Havlín, S. Petržílka a kolektiv)

Galerie

TOPlist