E-Shop | | | Zvířata | | | Burza | | | Fórum | | | Aukce |
Jiné názvy: S: moravský pštros, N: Mährischer Strasser, A: Strasser, R: Štrasser
Po českém stavákovi je moravský pštros u nás nejrozšířenějším holubem (stejně jako u staváků se to však týká jen některých jeho rázů) a stejně jako u staváků byl jeho chov po léta orientován především na zdokonalování barvy a kresby opeření, přičemž jeho neméně důležité znaky (tělesné tvary) a vlastnosti (užitkovost) byly opomíjeny. V minulosti se pštros nikdy nevyznačoval jednotným plemenným typem. V současné době dochází k sjednocení názorů na šlechtitelské cíle, které lze vyjádřit takto: moravský pštros musí být holubem statné a krátké postavy (samci o živé hmotnosti 600-750g, samice 500-650g), která je nesena v mírném sklonu nazad; vysoce je prošlechtěna i barva (a lesk) jeho opeření. Z někdejších požadavků na vysokou užitkovost pštrosa (podmíněnou polařením) je nutno slevit, a to zejména pro vysoké požadavky na jeho exteriérové znaky i měnící se podmínky pro vlastní chov (řada předních chovů je voliérových). Podobným a mezinárodně rozšířeným plemenem je štraser (těžký pštros), který byl na počátku tohoto století s naším pštrosem totožný. V poslední době si však i náš pštros získává v zahraničí oblibu a je možno ho spatřit i na tamních výstavách.
Velikost kroužku: 9
Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 1. tělesné tvary, hmotnost, barva opeření 2. kresba, lesk opeření, barva očí, délka nohou a krku 3. ostatní znaky
Hlava: výrazná, široká a kulatá; čelo také široké a vysoké
Oči: červené (rybízové, tj. silně prokrvené oranžové)
Obočnice: u černých a modrých rázů úzké, jemné a šedočerné; u žlutých a červených vyvinutější (ale hladké) a červené; stříbřití světle rohový; ozobí normálně vyvinuté
Zobák: široce nasazený a poněkud zkrácený; černí a modří mají zobák černý, červení a žlutí světlý a narůžovělý; stříbřití světle rohový; ozobí normálně vyvinuté
Krk: kratší, široce nasazený, hrdlo dobře vykrojené
Postava (trup): trup široký, hluboký a dopředu vyklenutý a dobře osvalený; samci mají mít hruď širokou 12-13 cm (měřeno přes křídla), samice 11-12 cm; dvě šířky hrudi by se měly rovnat jedné délce holuba (měřeno od hrudi na konec ocasu).
Křídla: silná, dobře kryjí hřbet; letky sevřené a ležící na ocase
Ocas: úzce složený, nesený v linii hřbetu; konec křídel přesahuje nejvýše o 2 cm
Nohy: kratší, silné, široce nasazené a nepodkleslé; běháky a prsty neopeřené a červené; drápky jsou zbarveny stejně jako zobák
Opeření: hebké a k tělu přilehlé; vysoce lesklí červeni a černí holubi mívají volnější strukturu peří
Barva: je jí přikládána stejná důležitost jako tělesným tvarům; všechny barvy musí být syté, lesklé nebo svitné; vzorky (pruhy, kapratost, šupinatost) pravidelné a stejnoměrné; černí mají lesk na hlavě a v obojku modrozelený, na ostatních částech těla zelený; modří mají na hlavě a v obojku modrozelený, na ostatních částech těla zelený; modří mají na hlavě a obojku lesk modrozelený, letky vyúsťují černě a ocas je lemován černým pruhem; červení mají na hlavě a obojku lesk červený, jinde zelený; žlutí mají na hlavě a obojku lesk růžový; stříbřití mají na hlavě a obojku lesk zelený.
Kresba: základní kresba pštrosa je nazývána gazzi - tělo je bílé, barevné jsou hlava a horní část krku (obojek), záda, hřbet, kostřec, ocas, podocasník a křídla; tolerováno je barevné opeření nad patními klouby; běloocasí mají bílý ocas.
Rázy: černí, šedohnědí, červení a žlutí (plnobarevní); modří a stříbřití bezpruzí, pruhoví a kapratí; bělopruzí a šupinatí v týchž barvách; též červenopruzí, žlutopruzí, bronzovopruzí a zlatopruzí; všechny uvedené rázy mohou být i běloocasé
Výlukové vady: hmotnost pod stanovenou normou, perlové nebo vikvové oči
Hrubé vady: kolébkovité držení těla (vodorovné držení těla není považováno za vadu).
Vady dle rozsahu: vady hlavy, obočnic, zobáku, struktury peří, barvy, lesku a kresby opeření
Malé vady: vady očí, svitu opeření, křídel a ocasu, nohou; chybná barva drápků